Město naruby

Kdybych měl hodnotit jen text, tak by to bylo tak za 4 hvězdy a to ani ne tak kvalitou, která je podle mě výborná, jako spíš tím, jak bylo zmíněno jiným uživatelem, že se ty texty trochu točí v kruhu a občas jsou dost těžkopádné a zasloužily by prosekat, pročistit, jak to křoví a hlušina na mnoha fotografiích. Ale je to pochiptelné, je to v mnoha ohledech průkopnická práce a autoři textů jsou dost různorodí, ostatně jako sama periferie. Pro někoho, kdo třeba studuje urbanismus a zabývá se jím více než jen akademicky, to ale může být v moha ohledech zásadní práce. Plný počet dávám hlavně za to množství originálních fotografií, především od Petra Pokorného. Vlastně je to taková druhá strana téhle knihy, která funguje i jako výstavní galerie všech možných druhů periferie a vágních prostorů. Z vlastní zkušenosti vím, jak těžké je fotit právě takovéto "rozevláté" prostory, jak těžko se fotograficky uchopují, aby to nebyla jen ilustrace, ale aby byl patrný jak ten urbánní tak i mentální přesah takového místa. Ta nejistota a obavy, které takové místo vyvolává, ale i jeho leckdy něčekenou krásu. Proto fotografie a popisky k nim považuji za to nejsilnější na této skvělé knize. Doporučuji.

Tak jsem tu knihu dočetl. A... přemýšlím nad ní. Celou dobu jsem přemýšlel nad tím, co mne nad ní tak trochu rozčilovalo a na konci jsem se to dozvěděl, Radan Haluzík to sám řekl - ten hipsterskej odér z ní trčící. Na druhou stranu, to z knihy taktéž trčí je zcela nefalšované nadšení! A zápal pro věc. Což je zcela zřejmé i na samém formátu knihy a tím jak je kniha zpracována - připomněla mi svým zpracováním knihy o Klanech, které jsou taktéž vytvořené skvěle, takže za to rozhodně 1! Zároveň z tohoto nadšení ovšem vyplývá pro mne asi největší negativum celé knihy a to je někdy až úmorné opakování již řečeného, dokonce jsem měl i někdy pocit, že stejnými větami. Ovšem jako celek, bych knihu hodnotil spíše pozitivně, mezi nejlepší části mi přijdou stručné dějiny vágních míst, psychoterapeutická část a kapitolka páně Sádla. Kapitola, která mě nejvíce točila, byla pak Eposova, jelikož většinu jeho "uměleckých děl" nepovažuji za umění (možná škoda, že neukázal nějaké své grafity) a tak jediné čím to pro mě zachránil, byl koncept "K pramenům" či jak se to kýho šlaka menovalo. V neposlední řadě, pak kniha dostává malé plus za to, že kapitolka o Landscape (které mě ovšem jinak příliš nebaví) je prací mé bývalé spolužačky Petry Lacinové! Takže Péťo Hoj! Suma sumárum se mi to i přes výše zmíněné výhrady líbilo - rozhodně to přináší netradiční pohled na místa - a tak je kniha velice přesně pojmenovala - kterých si běžně příliš nevšímáme a jestli tedy za něco plus, tak rozhodně za to, že se člověk naučí koukat jinak na oprýskanou zeď, rezavějící chroští či ztichlé nádraží.