Město

Za léta své existence se Město rozrostlo do absurdních rozměrů. Doba válečné prosperity však dávno minula a lidé už mají dost bojů, chudoby i bezútěšnosti. A tak je ve vzduchu cítit změna. Jenže ta vždycky páchne krví nevinných... Stinnou stránkou románu je jeho rozvláčnost a roztříštěnost. Jednoduchá zápletka je zahlcena množstvím odboček, jejichž důležitost není vždy opodstatněná, přičemž hlavní motiv se pozvolna odsouvá do pozadí, aby v závěru vyvrcholil neslanou nemastnou revolucí. Ta je pak pro děj málem až vedlejším efektem, než tím nejpodstatnějším, kolem čeho se mělo točit všechno ostatní. Podobné je to i s hlavními postavami, které sice tvoří zajímavou přehlídku charakterů, ale v důsledku jen málo z nich je pro vyprávění skutečným přínosem. Tísnivou atmosféru zmaru či silné dramatické zvraty tak jednoduše ubíjí stránkový rozsah, jakoby Stella Gemmellová pořádně nevěděla, na co se koncentrovat, a co naopak nechat plavat. Ovšem ideální čtení pro milovníky pomalejších příběhů.

Početná města byla zničena, národy vyhlazeny, generace mladých mužů šly na smrt. Nesmrtelný císař Araeon vysává a drtí prastaré Město svou nikdy nekončící válkou proti nepřátelům říše, že i ti nejvěrnější začnou pochybovat o příčetnosti svého pána a vládce. Z podhoubí bídy, špíny, utrpení a nejhoršího strádání se rodí myšlenka na povstání. Stella Gemmell rozjíždí své ambiciózní fantasy dobrodružství opatrně a s řadou zámlk. Spíše než souvislý děj, připomínají úvodní kapitoly nespojité příběhy, jež mají pouze společného jmenovatele, a tím je ono uhrančivé Město. Teprve později se začnou jednotlivé nitky příběhu zaplétat a vytvářet tkanivo, v jehož uzlových bodech se zkříží osudy jednotlivých protagonistů. Původní myšlenka je bezpochyby dobrá a nosná, ale autorka ji nedokázala dotáhnout do konce a dát ji nějaký smysluplný, ostře ohraničený, význam. Namísto toho si pohrává s nejrůznějšími motivy, které jsou mnohdy na hony vzdáleny základní dějové linii a jakoby bloudí územím nikoho. S postavami je to podobné. Vedle hlavních hrdinů je tu spousta těch, kteří na první pohled hrají úplně jinou ligu a bohužel i na jiném hřišti. Poměrně volný a otevřený závěr mi nevadil, Stella Gemmell nicméně ovinula své Město nelítostně pesimistickým a krutě depresivním nábojem, který tlačí náladu románu do temných podzemních stok.