Objednávka

Pád králů

92 % (73)

Kniha - brožovaná

Skladem > 5 ks

Možnosti doručení a platby

459 Kč367 Kč

Ušetříte 92 Kč

Ve svém vrcholném díle završuje legendární spisovatel David Gemmell osudy králů, vojáků i prostých lidí v mýtické době hrdinů, intrik a slavných bitev.
Ve svém vrcholném díle završuje legendární spisovatel David Gemmell osudy králů, vojáků i prostých lidí v mýtické době hrdinů, intrik a slavných bitev.

Pád králů

brožovaná

459 Kč367 Kč

Podrobnosti

  • Nakladatel
  • Kategorie
  • Výška
    • 185.00 mm
  • Šířka
    • 120.00 mm
  • Hloubka
    • 37.00 mm
  • Hmotnost
    • 0.40 kg
  • Jazyk
    • čeština
  • Počet stránek
    • 496
  • Typ vazby
    • brožovaná
  • Datum vydání
    • 1.1.2010

O knize

Ve svém vrcholném díle završuje legendární spisovatel David Gemmell osudy králů, vojáků i prostých lidí v mýtické době hrdinů, intrik a slavných bitev.
Ve svém vrcholném díle završuje legendární spisovatel David Gemmell osudy králů, vojáků i prostých lidí v mýtické době hrdinů, intrik a slavných bitev.
Ve svém vrcholném díle završuje legendární spisovatel David Gemmell osudy králů, vojáků i prostých lidí v mýtické době hrdinů, intrik a slavných bitev.

Hodnocení

92%

(73)

Hodnotilo 73 čtenářů
Ve spolupráci s
Ve spolupráci s Databazeknih.cz

Online knihkupectví Palmknihy vám jako jediný e-shop přináší nezávislé čtenářské recenze a hodnocení oblíbeného portálu Databazeknih.cz 

Recenze

Čtenářská recenze

9

19.8.2020
Podotýkám, že, navzdory své délce komentář, nemohl postihnout všechny myšlenky a úvahy, co se mi honily (a po přečtení stále honí) hlavou :-). !!! POZOR SPOILERY !!! Ano, nejednou mi v hlavě vyskočila nějaká hnidopišská myšlenka typu, zda měly středomořské starověké civilizace jezdectvo a jestli všichni řadoví vojáci skutečně uměli jezdit na koni, ale vždy jsem ji potlačila a soustředila se na...
Podotýkám, že, navzdory své délce komentář, nemohl postihnout všechny myšlenky a úvahy, co se mi honily (a po přečtení stále honí) hlavou :-). !!! POZOR SPOILERY...
Podotýkám, že, navzdory své délce komentář, nemohl postihnout všechny myšlenky a úvahy, co se mi honily (a po přečtení stále honí) hlavou :-). !!! POZOR SPOILERY !!! Ano, nejednou mi v hlavě vyskočila nějaká hnidopišská myšlenka typu, zda měly středomořské starověké civilizace jezdectvo a jestli všichni řadoví vojáci skutečně uměli jezdit na koni, ale vždy jsem ji potlačila a soustředila se na příběh. Ten Gemmell vystavěl opravdu mistrně - nejednou mne napadlo, jak dlouhý čas strávil přípravou a promýšlením detailů, aby vše do sebe zapadalo a bylo to uvěřitelné. Rozehrát dějové linie několika postav, do toho promýšlet všechny souvislosti, vytvářet a i v drobnostech budovat komplexní svět, to už vyžaduje hodně velkou dávku nejen fantazie, ale i sebekázně. Škoda, že se nedozvíme, jak by kniha vypadala v konečné formě, kdyby ji psal jen on sám. Zejména v bojových scénách už jsem cítila určitý autorův nešvar a schematismus: drtivá většina reků bojuje dvěma meči, ale zázrakem se chrání i štítem, sem tam dokonce tasí dýku, když o meč přijdou, v poslední vteřině náhle někoho seknou do obličeje nebo bodnou mečem dozadu, takže ačkoli třeba utrpí nějaké šrámy, štěstěna v boji vždy stojí při nich, a stojí na nohou dokonce i tehdy, kdy jim v žilách koluje jed nebo v sobě mají někde zabodnutý šíp; občas už jsem měla pocit, že ty bojové scény někdo psal tak, že vedle sebe na stroji sekal věty, které zdánlivě dávají smysl, když si ale čtenář chce choreografii pohybů promítnout v hlavě, zjistí, že to vlastně moc smysl nedává. Ale k hrdinskému eposu tohle prostě patří. A trilogie Trója hrdinským eposem je. Dnes se hojně užívá přívlastku „epický“, a i ten bych se pro Gemmellův příběh nezdráhala použít. Z hlediska popisu trojské války mne DG naprosto odzbrojil věrohodnými popisy obléhaného města, které promyslel do všech detailů a důsledků, od postupného odchodu obyvatel, přes potíže se zásobováním až po vyschlé studny, stavbu barikád a postupný přesun zoufalých obránců a ještě zoufalejších civilistů do poslední ubranitelné pevnosti. V dějepise se člověk mnohokrát dočte o dlouhém obléhání a následném dobytí měst, ale málokdy si pod tím představí všechny takové konkrétní situace. Už mi jen chybělo, aby ženy obětovaly své vlasy na výrobu tětiv luků jako v Kartágu. Co se týče osudů ústředních postav, o Andromachu a Helikáóna (potažmo „jejich“ syny) jsem strach neměla. Uznávám však, že poslední kapitola knihy mi přišla dost zbytečná - tohle „o 20 let později“ mi hrozně vadí. Jako čtenář opouštím postavy v nějakém okamžiku, a i když třeba vím, že pokračování nebude, v duchu si maluji jejich osudy nebo si jen řeknu „a žili šťastně až do smrti“. Opravdu to tam být nemuselo. Dost mne mrzela Bakonklova ztráta, ale s ohledem na další osud postavy asi přijít musela. Oproti tomu u Kalliada jsem si byla téměř jistá špatným koncem, který však k mému překvapení nepřišel. Jak jsem psala ke komentářům předchozích dílů, mrzely mne odchylky od předlohy: třeba Agamemnónův konec byl lehce ďábelský, ale a) za mne trochu uspěchaný a málo vychutnaný, vlastně docela odbytý, b) pořád bych ho ráda viděla zemřít rukou Klytaimnestry v lázni. (Vůbec, jeho pokoření ze strany Chetitů bylo sice pěkné, ale tak nějak z něj udělalo vlastně trapáka - já bych jeho aroganci naložila podstatně víc a nechala ho padnout pořádně hluboko…) Stejně tak, ačkoli to vlastně bylo krásné, hrdinské, epické a velké, a navzdory tomu, že tím SG zmírnil skon velkých hrdinů (z nichž jeden nemohl umřít tak banálně jako na šíp v patě, a tělo druhého nemohlo být vláčeno kolem hradem), Hektór a Achilles nepadli tak jako v Homérovi. (Ale padli nádherně, to zase jo…) Jsem ráda, že se mi vysvětlilo, kdo je Geršom, a proč v příběhu figuroval, stejně tak vysvětlení 10 egyptských ran dávalo výborný smysl (bez ohledu na to, zda tyto události mohly proběhnout ve stejném časovém rámci či ne), ale jeho příběh vlastně součástí Tróji vůbec být nemusel. (Možná si tím Gemmel připravoval půdu pro román ze starozákonních dějin?) Navzdory Geršomovi mi ovšem chyběla pointa u Xandrovy postavy, proč on byl součástí příběhu, s výjimkou toho, že díky němu byli zachráněni zranění přeživší. Priamova demence mi přišla zbytečná, já bych mu dopřála slabost těla, ale sílu ducha až do konce, aby si celou svou tragédii hezky uvědomil a prožil. Jeho konec, tak jako jiné pasáže poslední třetiny knihy mi přišel opět hodně odbytý. A Odysseus? Zajímavá pointa, proč na Ithaku nedoplul. (I když, já doufám, že Black Hawk wasn‘t down a že se nakonec s Penelopou, jejíž tvář maloval do písku, i s Télemachem setkal.) Líbilo se mi, že narážky a věštby z předchozích dílů zde byly dotaženy: ať šlo o Kassandřina proroctví (jen ta Ifígenie, pominu-li, že nebyla dcerou, natož obětovanou dcerou, mi moc smyslu nedala) či o věštbu, aby se Agamemnón střežil Velkého koně. Když je o koních řeč, moc se mi líbil Trojský kůň a jeho průnik poslední trojskou branou - od počátku, co se toto slovní spojení v sérii objevilo, jsem přemýšlela, zda jde o záměr či náhodu. Otevření Priamovy pokladnice také stálo za to. Možná, že všechno to, co se mi oproti 1 a 2 nepozdávalo, bylo z pera Stelly Gemmell, že DG by to nějak líp učesal. Navzdory tomu se mi celá série líbila velmi a, i když tam třeba byla nějaká klišé, čtení jsem si užívala a vychutnávala. Jsem přesvědčena o tom, že za pár let, až dojmy nebudou tak čerstvé, si všechno přečtu znovu a zase budu prožívat osudy hrdinů a doufat, že třeba skončí jinak.
Číst více Číst více

Čtenářská recenze

6

8.6.2014
Poslední kniha mého oblíbence, kterou ani nestačil dopsat. Stella to dopsala na výbornou, i když malé "ALE" tam přeci jen je. Se čtením Gemmella jsem začal někdy na konci roku 2004 (s bývalou přítelkyní jsme ho celkem baštili). Jeho knihy neomrzí, pobaví a i poučí (kdo by se nechtěl stát čestným hrdinou jako Druss nebo Skillgannon). Jsem rád, že jsem si i tuto knihu přečetl a i když nebude má...
Poslední kniha mého oblíbence, kterou ani nestačil dopsat. Stella to dopsala na výbornou, i když malé "ALE" tam přeci jen je. Se čtením Gemmella jsem začal někdy na...
Poslední kniha mého oblíbence, kterou ani nestačil dopsat. Stella to dopsala na výbornou, i když malé "ALE" tam přeci jen je. Se čtením Gemmella jsem začal někdy na konci roku 2004 (s bývalou přítelkyní jsme ho celkem baštili). Jeho knihy neomrzí, pobaví a i poučí (kdo by se nechtěl stát čestným hrdinou jako Druss nebo Skillgannon). Jsem rád, že jsem si i tuto knihu přečetl a i když nebude má nejoblíbenější a mé hodnocení je krapet nadhodnoceno, přeci jen patří do přední řady mé sbírky knih. PS: Mám dalšího oblíbeného hrdinu. Smekám před tebou Banokle, já bych na to neměl koule...... :)
Číst více Číst více

Čtenářská recenze

4

2.5.2018
Tak jsem v noci přečetla poslední knihu pana Gemmella a se slzami v očích se rozloučila s jeho světem. Není co dodat. Slunce naposled vyšlo nad Trójou, čas hrdinů skončil a nastal nový čas. Když jsem dočetla myslela jsem na všechny ty příběhy a postavy, které nechal ožít a v duchu jsem mu poděkovala, protože například Legenda je jednou z mých nejoblíbenějších knih. Trója byla skvělý cyklus. Škoda že už...
Tak jsem v noci přečetla poslední knihu pana Gemmella a se slzami v očích se rozloučila s jeho světem. Není co dodat. Slunce naposled vyšlo nad Trójou, čas hrdinů...
Tak jsem v noci přečetla poslední knihu pana Gemmella a se slzami v očích se rozloučila s jeho světem. Není co dodat. Slunce naposled vyšlo nad Trójou, čas hrdinů skončil a nastal nový čas. Když jsem dočetla myslela jsem na všechny ty příběhy a postavy, které nechal ožít a v duchu jsem mu poděkovala, protože například Legenda je jednou z mých nejoblíbenějších knih. Trója byla skvělý cyklus. Škoda že už další knihy nebudou. Ale abych parafrázovala slova v knize "David Gemmell je vypravěč a vypravěči nezemřou, dokud se nepřestanou vyprávět jejich příběhy."
Číst více Číst více

Čtenářská recenze

9

19.8.2020
Podotýkám, že, navzdory své délce komentář, nemohl postihnout všechny myšlenky a úvahy, co se mi honily (a po přečtení stále honí) hlavou :-). !!! POZOR SPOILERY !!! Ano, nejednou mi v hlavě vyskočila nějaká hnidopišská myšlenka typu, zda měly středomořské starověké civilizace jezdectvo a jestli všichni řadoví vojáci skutečně uměli jezdit na koni, ale vždy jsem ji potlačila a soustředila se na...
Podotýkám, že, navzdory své délce komentář, nemohl postihnout všechny myšlenky a úvahy, co se mi honily (a po přečtení stále honí) hlavou :-). !!! POZOR SPOILERY...
Podotýkám, že, navzdory své délce komentář, nemohl postihnout všechny myšlenky a úvahy, co se mi honily (a po přečtení stále honí) hlavou :-). !!! POZOR SPOILERY !!! Ano, nejednou mi v hlavě vyskočila nějaká hnidopišská myšlenka typu, zda měly středomořské starověké civilizace jezdectvo a jestli všichni řadoví vojáci skutečně uměli jezdit na koni, ale vždy jsem ji potlačila a soustředila se na příběh. Ten Gemmell vystavěl opravdu mistrně - nejednou mne napadlo, jak dlouhý čas strávil přípravou a promýšlením detailů, aby vše do sebe zapadalo a bylo to uvěřitelné. Rozehrát dějové linie několika postav, do toho promýšlet všechny souvislosti, vytvářet a i v drobnostech budovat komplexní svět, to už vyžaduje hodně velkou dávku nejen fantazie, ale i sebekázně. Škoda, že se nedozvíme, jak by kniha vypadala v konečné formě, kdyby ji psal jen on sám. Zejména v bojových scénách už jsem cítila určitý autorův nešvar a schematismus: drtivá většina reků bojuje dvěma meči, ale zázrakem se chrání i štítem, sem tam dokonce tasí dýku, když o meč přijdou, v poslední vteřině náhle někoho seknou do obličeje nebo bodnou mečem dozadu, takže ačkoli třeba utrpí nějaké šrámy, štěstěna v boji vždy stojí při nich, a stojí na nohou dokonce i tehdy, kdy jim v žilách koluje jed nebo v sobě mají někde zabodnutý šíp; občas už jsem měla pocit, že ty bojové scény někdo psal tak, že vedle sebe na stroji sekal věty, které zdánlivě dávají smysl, když si ale čtenář chce choreografii pohybů promítnout v hlavě, zjistí, že to vlastně moc smysl nedává. Ale k hrdinskému eposu tohle prostě patří. A trilogie Trója hrdinským eposem je. Dnes se hojně užívá přívlastku „epický“, a i ten bych se pro Gemmellův příběh nezdráhala použít. Z hlediska popisu trojské války mne DG naprosto odzbrojil věrohodnými popisy obléhaného města, které promyslel do všech detailů a důsledků, od postupného odchodu obyvatel, přes potíže se zásobováním až po vyschlé studny, stavbu barikád a postupný přesun zoufalých obránců a ještě zoufalejších civilistů do poslední ubranitelné pevnosti. V dějepise se člověk mnohokrát dočte o dlouhém obléhání a následném dobytí měst, ale málokdy si pod tím představí všechny takové konkrétní situace. Už mi jen chybělo, aby ženy obětovaly své vlasy na výrobu tětiv luků jako v Kartágu. Co se týče osudů ústředních postav, o Andromachu a Helikáóna (potažmo „jejich“ syny) jsem strach neměla. Uznávám však, že poslední kapitola knihy mi přišla dost zbytečná - tohle „o 20 let později“ mi hrozně vadí. Jako čtenář opouštím postavy v nějakém okamžiku, a i když třeba vím, že pokračování nebude, v duchu si maluji jejich osudy nebo si jen řeknu „a žili šťastně až do smrti“. Opravdu to tam být nemuselo. Dost mne mrzela Bakonklova ztráta, ale s ohledem na další osud postavy asi přijít musela. Oproti tomu u Kalliada jsem si byla téměř jistá špatným koncem, který však k mému překvapení nepřišel. Jak jsem psala ke komentářům předchozích dílů, mrzely mne odchylky od předlohy: třeba Agamemnónův konec byl lehce ďábelský, ale a) za mne trochu uspěchaný a málo vychutnaný, vlastně docela odbytý, b) pořád bych ho ráda viděla zemřít rukou Klytaimnestry v lázni. (Vůbec, jeho pokoření ze strany Chetitů bylo sice pěkné, ale tak nějak z něj udělalo vlastně trapáka - já bych jeho aroganci naložila podstatně víc a nechala ho padnout pořádně hluboko…) Stejně tak, ačkoli to vlastně bylo krásné, hrdinské, epické a velké, a navzdory tomu, že tím SG zmírnil skon velkých hrdinů (z nichž jeden nemohl umřít tak banálně jako na šíp v patě, a tělo druhého nemohlo být vláčeno kolem hradem), Hektór a Achilles nepadli tak jako v Homérovi. (Ale padli nádherně, to zase jo…) Jsem ráda, že se mi vysvětlilo, kdo je Geršom, a proč v příběhu figuroval, stejně tak vysvětlení 10 egyptských ran dávalo výborný smysl (bez ohledu na to, zda tyto události mohly proběhnout ve stejném časovém rámci či ne), ale jeho příběh vlastně součástí Tróji vůbec být nemusel. (Možná si tím Gemmel připravoval půdu pro román ze starozákonních dějin?) Navzdory Geršomovi mi ovšem chyběla pointa u Xandrovy postavy, proč on byl součástí příběhu, s výjimkou toho, že díky němu byli zachráněni zranění přeživší. Priamova demence mi přišla zbytečná, já bych mu dopřála slabost těla, ale sílu ducha až do konce, aby si celou svou tragédii hezky uvědomil a prožil. Jeho konec, tak jako jiné pasáže poslední třetiny knihy mi přišel opět hodně odbytý. A Odysseus? Zajímavá pointa, proč na Ithaku nedoplul. (I když, já doufám, že Black Hawk wasn‘t down a že se nakonec s Penelopou, jejíž tvář maloval do písku, i s Télemachem setkal.) Líbilo se mi, že narážky a věštby z předchozích dílů zde byly dotaženy: ať šlo o Kassandřina proroctví (jen ta Ifígenie, pominu-li, že nebyla dcerou, natož obětovanou dcerou, mi moc smyslu nedala) či o věštbu, aby se Agamemnón střežil Velkého koně. Když je o koních řeč, moc se mi líbil Trojský kůň a jeho průnik poslední trojskou branou - od počátku, co se toto slovní spojení v sérii objevilo, jsem přemýšlela, zda jde o záměr či náhodu. Otevření Priamovy pokladnice také stálo za to. Možná, že všechno to, co se mi oproti 1 a 2 nepozdávalo, bylo z pera Stelly Gemmell, že DG by to nějak líp učesal. Navzdory tomu se mi celá série líbila velmi a, i když tam třeba byla nějaká klišé, čtení jsem si užívala a vychutnávala. Jsem přesvědčena o tom, že za pár let, až dojmy nebudou tak čerstvé, si všechno přečtu znovu a zase budu prožívat osudy hrdinů a doufat, že třeba skončí jinak.
Číst více Číst více

Čtenářská recenze

6

8.6.2014
Poslední kniha mého oblíbence, kterou ani nestačil dopsat. Stella to dopsala na výbornou, i když malé "ALE" tam přeci jen je. Se čtením Gemmella jsem začal někdy na konci roku 2004 (s bývalou přítelkyní jsme ho celkem baštili). Jeho knihy neomrzí, pobaví a i poučí (kdo by se nechtěl stát čestným hrdinou jako Druss nebo Skillgannon). Jsem rád, že jsem si i tuto knihu přečetl a i když nebude má...
Poslední kniha mého oblíbence, kterou ani nestačil dopsat. Stella to dopsala na výbornou, i když malé "ALE" tam přeci jen je. Se čtením Gemmella jsem začal někdy na...
Poslední kniha mého oblíbence, kterou ani nestačil dopsat. Stella to dopsala na výbornou, i když malé "ALE" tam přeci jen je. Se čtením Gemmella jsem začal někdy na konci roku 2004 (s bývalou přítelkyní jsme ho celkem baštili). Jeho knihy neomrzí, pobaví a i poučí (kdo by se nechtěl stát čestným hrdinou jako Druss nebo Skillgannon). Jsem rád, že jsem si i tuto knihu přečetl a i když nebude má nejoblíbenější a mé hodnocení je krapet nadhodnoceno, přeci jen patří do přední řady mé sbírky knih. PS: Mám dalšího oblíbeného hrdinu. Smekám před tebou Banokle, já bych na to neměl koule...... :)
Číst více Číst více

Verze vašeho prohlížeče je zastaralá!

a může vykazovat chyby v průběhu nákupu či v samotném zobrazení.
Pro nerušený nákup aktualizujte váš prohlížeč na nejnovější verzi nebo zvolte jiný prohlížeč.

Otevřít v Microsoft Edge Přesto pokračovat