Meruňková zavařenina

Kniha obsahuje 6 povídek, úvodní povídka nazvaná jako název knihy však podle mě nepatří k nejlepším povídkám v souboru. Za nejlepší povídku považuji Ego popisuje Tambovskou povstání ( jedno z největších proti bolševikům1920) , které vyvolali bolševici loupežnickým vynucováním potravinových dávek z počátku bylo povstání úspěšné, povstání potlačil až v roce 1921 sebevědomý, hrdopych Tuchačevskij, vědom si svého postavení a obliby. Vynikají je povídka Na kraji srázu popisuje vzestup a pád maršála Žukova až do sepsání jeho pamětí. Každá povídka je psána jiným stylem , Na kraji srázu mi připomíná styl psaní mystifikátora Viktora Suvorova.

Už samotné jméno Solženicyna předznamenávalo, že tahle knížka nebude lehkým, oddechovým čtením. Takové texty on totiž nepíše. Každý jeho text se zaryje do kůže, zanechá tam stopu a vytrvá. A stejně tak tomu je i v téhle knížce. Už první povídka mně přinesla překvapení a svým způsobem šokovala....ale v čem, ponechám bez odpovědi, protože jinak by to nefungovalo. Jiná pasáž knihy mně evokovala srovnání s Mňačkovým "Jak chutná moc", další evokují otázky morálky, spravedlnosti, zodpovědnosti...ale odpověď Solženicyn nedává. Jen klade otázky. A i proto, že kniha přinutí k zamyšlení, nepředkládá hotové odpovědi, si ji stojí zato přečíst.