Medailon Emilky Horové

Co vám budu povídat – opět to bylo skvělé, mně se líbila i předchozí autorčina kniha a jsem moc ráda že MEDAILON mohu rovněž doporučit. Opět se děti dozví aspoň něco málo z historie a může je to podnítit k hlubšímu zájmu, což já vždy kvituji s povděkem. Kulisy starého šlechtického sídla jsou velmi atraktivní, mladí hrdinové jsou sympatičtí, celkem reálně zachycení, má to i vtipné pasáže a různé hlášky, které určitě mladí čtenáři ocení. Je to lehce a svižně napsané a já jsem si opravdu tento příběh, byť již dávno nejsem jeho cílovka, užila úplně maximálně. Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.

V druhém díle autorka Hance příhodně nadělí rozvětvenou rodinu s mnoha příslušníky a jednou nevyřešenou záhadou. Bála jsem se, že po jedničce budu zklamaná, ale opět se mi to moc líbilo. Tentokrát autorka lehce naťukává druhou světovou válku, česko-německé vztahy a odsun. Dospělý čtenář si do těchto pojmů i do zmínek v knize asi promítne víc, dětského čtenáře to možná tolik nezasáhne, ale opět se dozví něco i z této kapitoly dějin. Příběh Emilky byl velmi přitažlivý, kniha je ovšem pro náctileté čtenáře (i pro ty, kterým bylo -cet) atraktivní i Hančinými vztahovými lapáliemi. Oceňuji též zápletku kolem tety Kristy, jejíž rozuzlení nakonec přece jen překvapilo. Velké plus za rodinný rodokomen. Docela dobře si dokážu představit tuhle sérii zfilmovanou a rozhodně se zaobírám otázkou, že si ji navzdory kapacitním limitům naší knihovny pořídím domů. P.S.: Jen tedy v jeden moment mě shoda podmětu s přísudkem tahala za oči, a to na s. 42: Byly tam. Malá dřevěná dvířka ve stěně. Nořily se do ní tak nenápadně... Au.