Výborný nápad, jak mladé čtenáře přivést k zájmu o naši historii. Autorce se podařilo nenásilně propojit současnost s minulostí, zde konkrétně s obdobím 2. světové války. Hrůzné momenty jsou pouze naznačeny, příběh se jich dotýká jakoby mimochodem, nejčastěji prostřednictvím časem “zjemněných” vzpomínek těch, kteří válku přežili. Přesto mají silnou vypovídací hodnotu. Pátráním hlavní hrdinky se příběh rychle stává ryze detektivním a natolik napínavým, že vám moc neumožňuje čtení přerušit. A věřím, že tak bude působit i na mladé. Já sice hodně bojovala s nespisovným vyjadřováním, kterého na mě bylo, neboť kniha je napsaná v ich-formě, až až. Možná i proto, že jsem z Moravy, kde není obecná čeština tak rozšířená jako v Čechách. Ale záměr autorky je zde samozřejmě jasný. A ještě musím zmínit výtvarnou stránku knihy. Jak obálka, tak především ilustrace z ní dělají dílko, které přitáhne vaše oči a pohladí vás po duši.

Tato kniha byla takovým mým malým exkursem do světa knih pro děti a mládež. A poslední dobou si tyto výlety užívám stále více a častěji. Moc mě zajímalo, jak bude toto téma uchopeno a předneseno dětským očím/uším. Pátrání po minulosti, která nějakým způsobem ovlivní přítomnost, mám v knihách moc ráda a i ho ve svých toulkách po knižních e-shopech vyhledávám. A musím říct, že jsem opravdu nadšená. Autorka do textu jen tak jakoby mimoděk vloží nějaký historický či literární fakt, který myslím touto cestou působí velmi efektivně, co se týče následného uchování v paměti. Už samotný název je sám o sobě parádní nápad. Příběh jako takový je napínavý od samého začátku (prozkoumávání starého domu, koho by to nechytlo?), hltala jsem každou větu. Zkrátka a dobře se vůbec nedivím, že se o knize v čase jejího vydání tolik mluvilo a že se stala vítězkou v literární soutěži, kterou pořádalo nakladatelství Albatros. Druhý díl dokonce získal i zlatou stuhu (chystám se na něj:)). Takže Naďa Reviláková? Pro mě rozhodně velký knižní objev! Opět si ukládám s poznámkou, že musím doporučit za pár let dcerám.