Maxim Kammerer

Hodně težké čtení. Pro dobu a místa vzniku je dílo typicky rozvláčné a někdy přitažené za vlasy a naivní. Hodně dobrých myšlenek je zavalených nepodstatnou sutinou. Přiznávám, že druhou polovinu díla jsem zvládl díky pomoci vodky, mnohé souvislosti zrazu dávají smysl. Podobné knihy by měli být součástí knižní výzvy. Tohle totiž výzvou skutečnou jest.

Další fiktivní návštěva Země a vesmíru v daleké budoucnosti s bratry Strugackými, na jejichž nově vydanou knihu jsem se velmi těšila. Možný SPOILER Tato kniha je vlastně 3 v 1, protože obsahuje tři romány, jejichž společným jmenovatelem je hlavní hrdina Maxim. Oblíbené téma bratrů Strugackých – zásahy člověka z planety Země do dění na jiných planetách a jiných mimozemských kulturách. V prvním díle Obydlený ostrov se seznamujeme s mladým člověkem plným ideálů, kterému jsou přiděleny první pracovní úkoly progresora. Záhy zjistí, že všechno není jen černobílé a rozdělené na dobré a zlé, jak mu to vštěpovali při studiu, ale na vlastní oči uvidí a na vlastní kůži pozná osudy jiných lidí i jiných mimozemských tvorů. Přesto, že musí respektovat rozkazy nadřízených, už si dokáže vytvořit vlastní názor. Dalším dílem je Brouk v mraveništi – Maxim zde už jako zralý muž (45 let), člen „tajné“ organizace, je pověřen hledáním jediného člověka, což se ukazuje jako úkol nesnadný a v závěru se velice zajímavě rozuzlí. Vlny ztišují vítr – Maxim Kammerer ve věku 89 let je vysoce postaveným pracovníkem Komkonu-2. Podaří se konečně dokázat lidem přítomnost jiných bytostí ve vesmíru, které by chtěly ovlivnit pozemský život? Myšlenka, která mě v knize zaujala, cituji: „Vždyť vy, jakmile se dostanete do jiného světa, hned ho začnete předělávat, aby byl jako ten váš. A samozřejmě pro vaši fantazii je zase těsný, takže začínáte hledat zase jiný svět a zase ho předěláváte…“ To bylo vysloveno o lidech. Nevím, zda se to tak zdá jenom mě, ale já v dílech bratrů Strugackých čtu mezi řádky. U nich mám pocit, že chtěli něco skrytě čtenáři sdělit anebo ho donutit hodně přemýšlet. Že v rámci psaní svých knih rádi utíkali od reality, protože ve sci-fi a fantasy žánru je dovoleno mnohé vyslovit, vždyť je to přece fikce. A čtenář přemýšlí jaké poselství chtěli vyslovit…