Maluj můru nohama vzhůru

Anička a Hubert, dva cizí lidé, kteří spolu zůstanou uvězněni v zaseknutém výtahu. Pomalu však odhalují, že možná mají i něco společného. Tato novelka, která rozhodně zaujme hned svým názvem a obálkou, mě neskutečně bavila. Od prvních řádků mi bylo jasné, že se mi bude líbit nejen příběh, ale hlavně to, jak autorka píše. Krásný jazyk, věty, skvělá přirovnání. Text úplně pohladil po duši. Příběh byl zajímavý i dojemný. Skvěle promyšlený a propracovaný, kdy čtenář postupně odhaluje určité spojitosti, a nakonec to do sebe všechno zapadne a přinese ucelený příběh dvou generací. Moc mě bavilo určité nadpřirozeno, které se v knize vyskytlo. Myslím, že čtenáře donutí přemýšlet nad příběhem trošku víc. Kniha vznikla na základě autorské výzvy na instagramu, na závěr se tak i dočkáte vysvětlení, co to obnášelo a jak vlastně kniha „přicházela“ na svět. Milé čtení a knížka, ke které se v budoucnu ještě vrátím.

Zvláštní žánrově obtížně uchopitelný příběh balancující na hranici reality a surreálného snění. Tajemný muž s vizáží vodníka svede dohromady několik osob, které se sobě vlivem různých událostí na nějaký čas vzdálili. Přestože jsem absolutně netušila, kam se bude příběh hrdinů ze zaseknutého výtahu ubírat, čtení se mi líbilo právě tím, že se vymykalo všemu, co běžně čtu. Místy mi připomínalo Drábkovu Ochechuli, která byla také velmi osobitá a zabývala se obdobnými tématy.