Malleus

Volné pokračování předchozího. Volné, přesto pevně svázané. Rozhodně nedoporučuji číst samostatně. Eisenhorn se pouští do osobního vyšetřování krveprolití na významné vojenské přehlídce. Vrací se známé postavy, příběh se prohlubuje, zamotává. Eisenhorn čelí nejen odporným kacířům, ale tentokrát též nepřátelům uvnitř inkvizice. Pokračuje eroze víry a důvěry ve svatou imperiální instituci. Příběh je o překročení hranic. Inkvizitor je zdánlivě jeden z nejsvobodnějších jedinců univerza, avšak opravdu pouze zdánlivě, protože skrze svobodu rozhodování, skrze absolutní autoritu a absolutní odpovědnost, skrze absolutní volnost je vázán v nejpřísnějších dogmatech imperiální víry. Jedno malé zaváhání, úkrok stranou, jedna radikální myšlenka a hned je na krku Extremis Diabolus. Cesta za hranici je vlastně celkem přímočará a jednoduchá. Příběh je opět živý, svižný, intenzivní. Inkvizitorské detektivní pátrání střídají urputné bitevní scény. Závěr je tentokrát super intenzivní. Málokdy jsem četl nějaké Wh40k knihy víc než jednou. Jsou zábavné, čtivé, fascinující, přesto spíš brakoidní a pulpové. Eisenhorn je výjimka. Při druhém čtení si to užívám snad ještě víc a se zájmem sleduji každý krůček, každý pohyb protagonisty směrem k radikalizaci. Co platí o předchozím díle, platí i zde. V každém případě jde o skvělé pokračování příběhu.

Řekl bych že kniha pokračuje ve stejném stylu jako první díl. Možná mě bavila trochu víc i když některé věci byly už trošku moc přitažené za vlasy. Nejvíc mi vadil rychlý konec, defakto se přes rok nebo jak dlouho připravoval, popsáno na spoustě stran a samotný konec bylo par stránek, seknutí meče, bouchnutí hůlky a konec. A taky tam bylo zmíněno, že sám Eisenhorn zlikvidoval už 9 inkvizitorů, kteří podlehli chaosu.... no :D to nečiní inkvizici zrovna moc důvěryhodnou což?