„Já jsem inkvizitor. Byl jsem jím celý svůj život. Vím, že jsem v obraně Zlatého trůnu na správné straně. Pokud se jednotky inkvizice a ostatních vznešených institucí Impéria rozhodly – ve své ignoranci – tvrdit něco jiného, pak se mýlí ony, ne já.“ „Neměl oči. Tohle si vybavuji naprosto jasně. Plameny mu je vypálily. Neměl oči, a přesto se děsil světla.“ Čas od času se vracím do starých oblíbených světů, vzpomínám na doby, kdy jsem hltal jeden příběh za druhým, na doby fascinace a objevování, pátrání a poznávání. Ty novely a povídky s sebou nesou skvělé vzpomínky. Tohle je ukázkový případ takového výletu do minulosti. Byly doby, kdy jsem hltal jeden WH40k příběh za druhým. Ten svět je perverzním způsobem fascinující. Temná budoucnost lidstva, tyranské impérium, beznaděj, pokušení Warpu, nakonec smrt a všeprostupující odporný Chaos. Jedinec neznamená nic, slabí jsou potravou pro silné. Narodit se do takového světa znamená být odsouzen k životu v beznaději, tedy pokud nejste majetný obchodník, potomek planetární šlechty, bezejmenný hrdina, Adeptus Astartes, nebo Inkvizitor. Ti „hodní“ vlastně vůbec nejsou tak hodní. A ti „zlí“, ti vám zaživa sežerou střeva a vnitřnosti, do kůže vyryjí odporné symboly, ze kterých vám bude špatně, vytečou vám oči z důlků, a jak budete umírat, uslyšíte lahodný smích démonů a temných bohů chaosu. Vaše smrt bude prázdná a zbytečná. Tolik k zářivé budoucnosti lidstva ve čtyřicátém prvním miléniu. Kniha jako celek je zábavná a čtivá, klasický akční Abnett a klasický, rozporuplný, Eisenhorn. Povídky mají sice různou kvalitu, přesto jsou nadprůměrné. Povídky obvykle nečtu, připadají mi krátké (sic!), nedostatečné v budování děje a zkrátka celkově neuspokojivé. Tady to neplatí. Atmosféra je hutná od začátku. Hned první povídka „Mor“ je skvělá. Temná atmosféra, tušení něčeho odporného, slabost a nákaza chaosem jsou patrné od prvních odstavců. Vším prostupuje typický gotický svět a středověká atmosféra, tolik typická právě pro WH40k. Některé povídky jsou akční, jiné hororové, další detektivní. Překlenují množství světů, od městské dystopie po feudální světy. Čtenář se nenudí. Povídka Kuriozita pak připomene jednu Francouzkou venkovskou legendu z 18. stol., zkouška víry v Boha Cíšaře. Některé povídky mají za protagonistu přímo Eisenhorna, v jiných jsou další postavy. Vše směřuje k závěrečné novele Magos. Všem fandům WH40k světa a inkvizitora Eisenhorna rozhodně doporučuji. Z čeho již tak nadšený nejsem, jsou chyby v překladu, podivnosti jakoby přeložené strojově, místy snad dokonce nerespektování terminologie světa. Hodnocení kvůli tomu snižovat nebudu, ale zamrzí to. „Pak jeden z Orlů zkázy rozluštil obscénní nápis na vlajkách Chaosu, které byly vztyčeny za hradbami. Stálo tam … Stálo tam jediné slovo. Jediné obscénní slovo. Jediné zatracené, odporné slovo, na které se od té doby snažím zapomenout.“

Kniha je vážně super a pro fandu W40K určitě povinnost a taky radost. Jedinou vadou na kráse, je pro mne chyba v překladu v povídce Keeleřin obraz. Jinak není co vytknout.