Malá krajina

ano… miluju tyhle hlasovky. Každá je jiná, ale všechny mají neskutečnou sílu. Zemička je další skvělý kousek do téhle „hlasové rodinky“, která se mi krásně rozrůstá a v knihovně dělá obrovskou radost. Do konce roku mě čekají ještě dvě a jsem strašně zvědavá, kam mě vezmou dál. Zemička je přesně ten typ příběhu, který se vám nevnucuje křikem, ale přesto vás zasáhne hodně hluboko. Gaël Faye vypráví očima dítěte, a právě v tom je ta největší síla – všechno je zpočátku obyčejné, hravé, bezstarostné. Parta kamarádů, bezpečný svět „zemičky“, pocit, že věci prostě nějak jsou a budou. A pak se začnou nenápadně drolit. Líbilo se mi, jak pozvolna se mění atmosféra. Žádný náhlý zlom, spíš tiché praskání vztahů, rodiny i světa kolem. To, co se zpočátku zdá být vzdálené – zprávy o válce, napětí mezi lidmi – se pomalu, ale nevyhnutelně vplíží až do Gabrielova života. A s tím přichází i otázky identity, původu a toho, kam vlastně patří. Bez patosu, bez vysvětlování. O to víc to bolí. Chápu, že tohle nejsou knihy pro každého. Nečtou se lehce, zůstávají v hlavě i v srdci. Ale pro mě je to objev roku. Pokud máte chuť na příběh, který je tichý, silný a dlouho doznívá, Zemička stojí za to.

Mladý Gabriel nás zavede do Afriky. Je synem francouzského otce a rwandské matky. Manželství začíná mít trhliny. Za hranicemi Burundi, kde žijí, začíná občanská válka, a to v rodné zemi jeho matky – ve Rwandě. Gabriel tak postupně zjišťuje, kdo vlastně je a kam patří. Toto byla další silná kniha z edice Hlas. Nalákala mě nádhernou obálkou, avšak i text uvnitř byl krásný. I když se jedná o smutné a někdy až nepředstavitelné věci, je kniha napsána tak krásně, že jsem si její čtení opravdu užívala. Poznáme tu Afriku v devadesátých letech. Jak se žije lepším rodinám, jaké problémy má chudší obyvatelstvo, ale poznáme i to, proč tu jsou nepokoje a občanské války. Vše to sledujeme pohledem malého chlapce, ať už je to rozvod, nástup demokracie i přicházející nepokoje. A právě díky tomu, že příběh vypráví malý Gaby, je to pro nás lépe pochopitelné a možná často i více bolavé, neboť v tom dětském vyprávění dokážeme číst mezi řádky. Bylo opravdu neskutečné, kam až se příběh dostal, k jakým dějinným událostem jsme se dostali. Pár afrických knih jsem již četla, tahle mi připadala asi nejlepší a nejsilnější. Ač se nejedná o autobiografickou knihu, autor své mládí prožil v Burundi, a tak čerpal ze svých zkušeností a na příběhu je to rozhodně znát. Do vyprávění vložil kus srdce. Je to silný příběh, který se do mě vepsal a věřte mi, že tohle si vážně chcete přečíst.