Maková pole

Stejně tak jako první kniha i tato má originální námět. Příběh je zpracován z pohledu několika postav, kteří se vydávají na cestu do Makových polí, místu, kde lze spánkem pomoci od smutku a truchlení. Vše plyne volně a postupně se odkrývají důvody a tajemství hrdinů, proč dané místo chtějí navštívit. Při čtení jsem hodně přemýšlela, po chvíli se dokázala vcítit do postav a chápala jejich pocity a chování. Co se mi na knize líbilo je, že není pouze o ztrátách, ale také o úvahách nad láskou a přátelstvím a také o tom, že setkání s lidmi různých názorů a smýšlení může ovlivnit i pohled na věc ostatních.

Tohle je velmi zajímavý příběh, pokud vás alespoň trochu baví přemýšlet o nástrahách lidského života. O té odvrácené části, o smutku, žalu, stesku a bolesti vzešlé z těchto pocitů. Autorka tu specifickým způsobem rozepsala pořekadlo, že ráno moudřejší večera, případně že nic se nejí tak horké, jak se to uvaří. Základní filozofická myšlenka příběhu je, zda se má věda vměšovat do našeho prožívání jakékoliv ztráty. Různý přístup je tu znázorněn na 4 lidech, kteří se potkají poté, co jim tornádo překazí cestu letadlem. A na tom je krásně vidět, že pro většinu lidí platí, že i cesta je cíl. Celý příběh je plný různorodých názorů na danou tématiku, tedy zda měsíc nerušeného spánku na klinice Maková pole je nebo není řešení a vede správně k ustoupení bolesti ze ztráty. Anebo zda si člověk má tu ztrátu prožít a možná vyjít z boje silnější. A možná taky ne. Autorka nám nedává žádné rozhřešení, co je správný postup. Jen nám ukazuje, že možností je mnoho. Líbilo se mi, že i když jsme s postavami zažili jen 4 dny, prošli přirozeným vývojem podle toho, do jakých situací se dostávali. Opravdu hodně se tu babráme v sobě, v emocích, v obavách z budoucnosti, z hledání nějakého ukotvení pro prožité ztrátě. Nejvíc se mi líbilo Rayovo přirovnání ztraceného člověka ke vzduchu. Někdy si vzduchu všímáme víc, někdy míň, ale nikdy nebudeme žít bez vzduchu. Ačkoliv to tak možná nezní, děj není smutný. Je plný naděje a údivu, co nám osud dokáže nachystat do cesty. A pak jsou tam také drobnosti, které tu cestu prosvětlují. Třeba kanárek nebo chemický vzorec kofeinu. Takže pokud máte aktuálně dost shonu a akce a chcete si jen tak popřemýšlet a jen tak plout, je to čtení pro vás.