Magická loď - Živé lodě I.

Robin Hobb si vždycky zakládala na poetické stránce dobrodružné fantastiky, takže kromě draků, elfů a trpaslíků se vždy snažila přijít i s něčím novým. A dá se říct, že Magická loď je vrcholem její imaginace. Takže jo, co se týče ústředního motivu živých lodí, zvládla autorka domácí úkol na jedničku. Vztah kapitána a lodě zde funguje na podobné bázi jako třeba u jezdců a draků Anne McCaffreyové. Jenže to je v důsledku všechno, co mě na příběhu okouzlilo. Děj je sice mimořádně spletitý, ale stejnou měrou upovídaný, občas až pekelně zbytečně. Díky tomu plynou události pomaličku polehoučku, aby pak finišovaly v otevřeném konci. Navíc množství zvratů je snadno odhadnutelných, což hodně souvisí s prvoplánovými aktéry, u nichž rychle pochopíte, za kterou stranu kdo kope a jaký je jeho význam pro zápletku. A okaté převracení charakterů to nijak nezachraňuje. Celek tak připomíná klasickou rodinnou ságu oděnou v atraktivní háv námořnictví, jenž je prošívaný nezbytnou dávkou magie a tragiky.

Prostor je zabydlený myriádou věcí a postav, které na první pohled vypadají originálně a v jistěm smyslu i originální jsou, ale stačí chvilka nepozornosti a lze snadno cokoliv předpovědět. Převážila ( a to vysoce) forma nad obsahem a jaksi to nemá tak bouřlivou atmosféru jak by příběh zcela mohl mít. Navíc by vůbec neuškodilo seškrtání. Postavy mě tolik za srdce nechytily, opravdovost v jejich skutcích narušil fakt, že mi přišlo, že ani jedna z nich nevěřila tomu co říká a co dělá, dialogy nevěrohodné a namalované a přitom je na knize vidět práce. Ale také lítání mezi žánry na poli kterému to vždy nějak nesvědčí. Méně je někdy více. Vím že je autorka celkem oblíbená, ale neřekla mi nic čím by mě chytla za srdce.... Bohužel.... Možná i fakt že se předem pracuje s vizí třech ( minimálně) dílů tomu všemu škodí...Uzavřený jeden příběh by nemusel být špatný. 2,5/5. Ono je to asi tak že autorka píše fantasy, ale nadání má pro zcela jiný žánr. Takový kde by ji při tvorbě postav pomohly skutečné historické reálie. Takto se kolem ničeho netáhne žádná aura, ani člověk nemá pocit že by byl vpuštěn do příběhu, protože je tam tak plno že se tam prostě nevejde. Tohle je žánr, který musí bavit na první pohled, to nemá být rébus. Kde má být příběhová linka vidět a nemá být zanesena marastem čehosi co se hodí k meditaci...Autorka píše neuvěřitelně nudně a tím že vám popíše jedné stránce letmý pohled z okna, vzletně, spisovně a okázale z toho neuvaří víc . Ploché, byť to má tolik stran. Postavy jsou sice rozestavěný a ví co kdy a jak říkat, ale neumí vzít za srdce, případně pod krkem a vtáhnout vás pod hladinu. Zůstává málem nulový dojem, byť jsou její knihy plné všeho možného a vytváří chuť se k těm tématům dostat. Ovšem na to je potřeba prostředí a postavy z masa a krve ( ať lidského, hadího nebo dračího), krve která není " bezkrevná". Jde o to jak moc jste ochotni na tento mělký ale rozměrný binec přistoupíte a jak dlouho vás váš mozek podrží než cukne... trudoš se vyjádřil taky přesně, evidentně došlo k protrhnutí oné velmi tenké hranice stejně jako u mě. A snad mě omlouvá že vzhledem k té rozsáhlosti a předchozí přečtené sérii, je mi to milá Robin líto, však tobě čtenáři nechybí..:-)