Některé povídky se mi v knize líbí více a některé zase méně. Některé v sobě nesou příchuť hořkosti, bolesti, zklamání. Nu a jiné? Humorné nadsázky a očekávání... Vlastně jsou svým jedinečným způsobem, ,,život sám..."

Podivnost úplně pro mě. Povídky, kde se fakt musíš snažit hledat pointu, nedají ti nic zadarmo. A už teď vím, že se je budu bát doporučovat. Situace dohnané na okraj, do absurdnosti. Nejhorší lidské vlastnosti vybičované do extrému. Autorka žila mezi lety 1916-1965. A zřetelně z povídek čpí aura té doby v Americe. Předsudky, rasismus, smýšlení žen… Musím upozornit, že když jste zvyklí u povídek na gradaci, zlom, groteskno, něco, co vás cvrkne do nosu- toto není to pravé ořechové. Nejsou vypointované, každý si z nich odnese úplně něco jiného. Za mě ale může být, kvituju to moc. Jsou pro mě jak výsek z románu. Každá, jak kdyby byla součástí většího celku, ty se na něho během čtení naladíš a pak STOP, konec. Shirley ti udělá túdle do ksichtu poslední větou bez pointy a pro tebe je si ji vycucnout. Takové vyzobávací povídky. Každý si uklovne mezi řádky jinou věc. Povýšené chování, přetvářku, snobství…. a naopak někdo jiný v tom stejném může spatřit zranitelnost, obranu nebo strach ze změny. Každopádně mě nutily přemýšlet a u každé si srovnat, co tím chtěla Shirley říct. “Jak se lehce se dobrý skutek přetaví v cirkusovou atrakci pro znuděné dámy.” “Okouzlení pozlátkem velkoměsta a poté prozření, že věci podléhají destrukci, díky konzumu společnosti.” Posledních 5 kousků bylo stravitelnějších i husí kůži nahánějicích a tudíž hodnotím tuto knihu 5 hvězdami