Sluneční hodiny

No páni V podstatě sociální, weird, psychologické, předapokalyptické horrorové drama. Sociální proto, že je silně, v některých místech až groteskně karikaturní satirou tepající do nešvarů (nejen své) doby. Přesně tak, jak to Jackson skvěle a výstižně uměla. Weird, protože svým způsobem je to opravdu divný román. V tom příjemném a lehce mrazivém smyslu. Psychologické, protože snad ještě více, než v Domě na kopci, se proniká do charakterů postav a mezilidských a společenských vztahů. Hodně prostoru dostávají také (skvěle) filosofující pasáže. Předapokalyptické, protože zápletka skvěle vychází z toho, že postavy věří pofidérnímu varování, že skončí svět tak, jak je dosud znám, a zachrání se jen ti, kdo budou v určitém domě a podle této víry jednají. Horrorové, protože stejně jako z jiných autorčiných příběhů, i z tohoto zvláštně a nepříjemně mrazí, obsahuje hned několik horrorových pasáží (hamletovská duchařská pasáž, opravdu mrazivá scéna v mlze), ale hlavně, ryzí a nekompromisní horror, protože se v příběhu pálí knihy. Drama, protože z výše řečeného je doufám jasné, že jde o zajímavé a poutavé drama.

Shirley Jackson je pro mě totální naplnění definice "love it or hate it" autorky. V podstatě si neumím představit, že její knížky někdo jen tak nezaujatě přelouská, nalepí k nim tady trojku a půjde dál. Její styl vás buď dostane nebo irituje. Nic mezi tím. Ale jakože absolutně nic. Stejně jako DŮM NA KOPCI: není to spotřební horor ze strašidelnýho domu. Není. Mrkněte se jinam, pokud po něm prahnete. Tohle je tísnivý vyprávění s absolutně rozpoznatelným rukopisem, který nejde na ruku čtenáři. SLUNEČNÍ HODINY jsou navíc tím míň proniknutelným dílem od Jacksonový. Nezačínejte s ním. Kupte si povídkovou LOTERII. Na kratším formátu rozeznáte, jestli vás svojský genius loci autorky přiková k papíru nebo ne. SLUNEČNÍ HODINY, plný nesnesitelnosti a sarkasmu, totiž do svýho světla pustí jen ty nejzapálenější. A je mi výsadou, že se mezi ně řadím.