Sluneční hodiny

No páni V podstatě sociální, weird, psychologické, předapokalyptické horrorové drama. Sociální proto, že je silně, v některých místech až groteskně karikaturní satirou tepající do nešvarů (nejen své) doby. Přesně tak, jak to Jackson skvěle a výstižně uměla. Weird, protože svým způsobem je to opravdu divný román. V tom příjemném a lehce mrazivém smyslu. Psychologické, protože snad ještě více, než v Domě na kopci, se proniká do charakterů postav a mezilidských a společenských vztahů. Hodně prostoru dostávají také (skvěle) filosofující pasáže. Předapokalyptické, protože zápletka skvěle vychází z toho, že postavy věří pofidérnímu varování, že skončí svět tak, jak je dosud znám, a zachrání se jen ti, kdo budou v určitém domě a podle této víry jednají. Horrorové, protože stejně jako z jiných autorčiných příběhů, i z tohoto zvláštně a nepříjemně mrazí, obsahuje hned několik horrorových pasáží (hamletovská duchařská pasáž, opravdu mrazivá scéna v mlze), ale hlavně, ryzí a nekompromisní horror, protože se v příběhu pálí knihy. Drama, protože z výše řečeného je doufám jasné, že jde o zajímavé a poutavé drama.

Skvělý čtenářský zážitek - kniha dokonce předčila mé očekávání. Rafinovaná todorovská fantastika, ve které je Shirley Jackson jedinečná.