Tulačka Lila, unavená a vyčerpaná životem, se zastaví v plechové boudě u silnice. Asi si chce jen pár dní odpočinout, ale najednou zjistí, že se potřebuje ohlídnout za svojí dosavadní existencí. Snaží se najít něco, ani neví přesně co, možná smysl toho všeho živoření a utrpení. A při svém hledání se poprvé ocitne v kostele, na mši místního pastora. S kazatelem jsou každý úplně jiný. On je zbožný starý muž, spokojeně obklopený svou milující komunitou. Ona je od dětství skoro sama, na cestě s bandou tuláků bez střechy nad hlavou. Taky mají hodně společného - strašlivou osamělost, ptaní se po smyslu věcí. Oba se umí radovat z maličkostí, on děkuje Bohu modlitbami, ona projevuje vděčnost tím, že si užívá to málo, co má: slunečné ráno, chladnou vodu, něco k jídlu. Jejich vztah je jeden krok dopředu a dva kroky zpátky, protože se oba sice bojí, že zůstanou sami, ale ještě víc se bojí, že budou spolu, a úplně nejvíc se bojí, že budou spolu a pak zase sami. Asi nejdelší komentář, co jsem kdy napsala, mně se to prostě strašně líbilo. Už první díly gileadské trilogie mě nadchly, a přesto Lila ještě předčila očekávání. A někde ke konci jsou i ty odpovědi (aspoň mně se zdálo, že jsou). P. S. Vylíčení života při velké krizi je stejně působivé jako v Hroznech hněvu.

Tahle knížka si objektivně zaslouží plný počet hvězdiček. Že je ode mne nedostala, není vinou autorky, ale nedostatků na straně čtenáře. Já jsem prostě na plné prožití knih Robinsonové příliš netrpělivý, děj se na můj vkus odvíjí příliš zdlouhavě, postavy se vyvíjejí pomalu – jakoby ve spirále, chvilku jdou dopředu, pak se propadají do pochybností, vracejí do minulosti, a pak se ten koloběh zase v různých obměnách opakuje. Nevím, jestli je to i osobní problém autorky, ale její postavy mají problém se sebedůvěrou a s důvěrou vůči druhým (dvě strany jedné mince). I když žijí třeba dlouhá léta v jednom domě, stále se cítí trochu jako cizinci – bojící se, aby jim nebylo ublíženo a aby oni neublížili jiným. Na druhé straně je to s ohledem na jejich životní zkušenosti do značné míry pochopitelné – Lila je toho nejlepším příkladem.