Lidožrouti z Lízátkova

„Cukrákama jsi posedlej tak dlouho, že ses začal oblíkat jak oni.“ Přední strana je velmi lákavá. Růžový vlasy, modrý ruce a zelený bradavky – to vše vás přímo bije do očí, když se na přebal podíváte. Věřím, že někteří by si klidně lízli. A to nemluvím jen o mužích. Když knihu otočíte, je tam anotace a děj příběhu. Když jsem zjistil, že hlavní hrdina je lůzr, pije pivo, poslouchá Death Metal a má dvě manželky – bylo zaděláno na break. A už jsem byl vlastníkem dalšího bizárra z dílny (makovice) Carltona Mellicka III. Oblíznul jsem přebal a knihu otevřel . . . Citát: Zujte si boty a dejte pryč i ten úsměv. Musel jsem se zasmát, když jsem zjistil, jak je to s těmi dvěma manželkama. Dobrej vtip :-) Anotace lhala. Hlavní hrdina Franklin Pierce má za sebou jistou operaci, a tak se tento příběh tak trochu dostává do kategorie sci-fi. Více neprozradím, aby se vám z toho nepřehřál mozek. Musím však přiznat, že tady začaly pochybnosti. Ty se posléze ještě navýšily a to díky incidentu v parku. Tohle mi připadá nedodělané, nepromyšlené, a hlavně i s tou největší představivostí, se mi to zdá nelogické. Vím, že logika by tu měla jít stranou, ale přeci jenom, už jsem přečetl tři příběhy tohoto spisovatele a ty byly dobrý. Tady to má ohromný díry. Citát: Je fajn být divný, jenom pokud už vás všichni mají upřímně rádi. Musím napsat, že tohle je zatím nejhorší příběh, který jsem od pana spisovatele četl. Podivný začátek, který postrádal smysl, mě odrazoval od celého příběhu. Střední část mě také nebavila, celý ten systém vyprávění smrdí nedodělaným masem, nemá to snad ani špetku cukrového napětí a i když mi hlavní hrdina v anotaci připadal jako borec, vyklubal se z něho blbec. Část pojednávající o sexu, ať už orálním nebo jiným, mě totálně nebavila. Celý koncept příběhu mě nevzrušil, ani neznechutil, nic ve mně nevyvolal, jen snad volání, že tohle je matlanina, která mě totálně nebavila. Lákavá obálka, lákavá anotace, ale uvnitř je to jen plesnivá čokoláda. Půlka cukrového motýlkového Hetešáka je možná i moc. ( Ƹ̵̡ ) Citát: Původně to nezamýšlel, ale v této chvíli je zabíjet odhodlaný.

„Tuhle mě napadlo, jestli jsem jediný, kdo hraje deskovku Candy Land a klade si tyhle otázky: Pojídají se cukroví lidé navzájem? Nebo pojídají cukroví lidé děti?“ Jestli si myslíte, že podobné myšlenky se mohou honit hlavou pouze divným lidem, nejste daleko od pravdy. On ale spisovatel Carlton Mellick III mezi normální lidi nepatří. Tento mimořádně plodný tvůrce se na českém trhu adaptoval před dvěma lety a od té doby przní literární vkus intelektuální smetánky. A to nanejvýš stylově. Autorův nový kousek opětovně nadchne svou bizarní imaginací, stejně jako neotřelým přístupem k zápletce. Pro pana Mellicka není doslova nic nemožné, přičemž s logikou si hlavu neláme, a proto jeho bezstarostný vypravěčský styl dává kouzelně vyniknout absurdnostem všední reality. Stačí mu jen pár stran, aby získal čtenářovy sympatie, a vše ostatní už soustředí na příběh, ve kterém nechybí napětí, emoce ani morální pohoršení. Zkrátka dokonalá kratochvíle, již si buď zamilujete, nebo vás bude strašit ve snech.