Magořina

„Já jsem si pohlaví nezměnil. Jsem stále kluk. Jen jsem chtěl mít vagínu místo penisu.“ „Kniha je pro svůj extrémní obsah určena osobám starší 18 let. Nemáte-li dostatečně silný žaludek a pevnou psychiku, nečtěte ji.“ Ani komentář není moc ňuňu. Ačkoli tato kniha, tento příběh, vyšel u nás jako poslední Mellickovo dílo, je tohle ve skutečnosti jeho druhá kniha, kterou napsal. Už na počátku příběhu jsem se zasmál. Jedna z postav, Crystal, uvažuje nad tím, že ukončí kamarádství se svou nejlepší kámoškou Desdemonou. Ale vše plánuje učinit až po návratu z chaty. Kdo četl anotaci tuší, že návrat z chaty asi nebude tak jednoduchý, ani ňuňu. Malá ochutnávka: Čím výš do hor zajíždějí, tím víc na cestě leží přejetých zvířat. Napřed to jsou jen drobní živočichové – ptáci a veverky. O kus dál narazí na mrtvé zajíce, mrtvé hady, mrtvé skunky a mrtvou vačici. Stephanie mrtvá zvířata za jízdy počítá. Přemýšlí, proč je jich tolik přejetých na tak málo frekventované silnici. Začíná to pozvolna. První půlka knihy je spíše jen seznamování s hlavními aktéry, kterých je celkem šest. Mě osobně nejvíc padla Desdemona (hlavně její proslov na straně 67 mě rozesmál, až jsem brečel) a Jason, i když sexuálně k sobě nepatří, jsou to čísla. Příjezd na chatu byl už trochu krvavější a naznačoval, co nás asi tak čeká. Hraní na themerinu spíš poukázalo na mentalitu přísedících. Upřímně, skoro všichni jsou úchylové :-) V příběhu mě pak zaujalo konstatování „eroticky rozsekávat kůži“ . . . fakt zajímavý. Žádný ňuňu. Citát: Vždyť jsem nekřičela! Když jsem nezakřičela, tak mě nemá co zabíjet. Ostatní děj jsou převážně sračky. Hlavní hrdinové je doslova cítí. Někteří v nich i šlapou. Člověk si pak říká, že už nikdy nebude srát v lese. „Chceš se na mě vysrat, když seru!“ Jo a také je to plné vnitřností, krve a šedivých bytostí. Nebojte, žádní mimozešťané, i když by se tam hodili. Protože v tom bordelu kolem chaty a v ní, by to už bylo úplně jedno. Tak že, jako vždy, ke konci už to byl totální masakr. Příběh vás donutí zamyslet se nad tím, kdo je vlastně stvůra a kdo normální. Úplně se mi svíral žaludek. Ale asi jsem taky úchyl, protože jsem se dobrou půlkou příběhu prochechtal. Carlton Mellick III. opět nezklamal, protože není žádný ňuňu. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ ) Citát: Pachuť výkalů je samo o sobě peklo, ale střevo lemuje smrdutá vrstva nánosů, která chutná po zamřelém plesnivém sýru smíseném se zbytky přejetých zvířat. (Nevíte, co znamená zamřelém?)

No to byl zase excelentní úlet, který vrchovatě naplňuje název této perverzní zvrácenosti. Magořina je totiž naprosto trefný titul pro tuto nadmíru ujetou záležitost, při jejíž četbě má člověk pocit, že si z něj snad Mellick III dělá prdel. Dost dobrý béčkový horor-slasher prošpikovaný nejrůznějšími zvrhlostmi, které může vymyslet pouze chorá mysl - v dobrém slova smyslu. Chtěla bych se na chvíli mrknout do Carltonovy hlavy - to musí být bezbřehá šílenost. Každopádně jeho knihy čtu, abych vypnula a pobavila se a to se mi opět povedlo :-) "Chceš se na mě vysrat, když seru ?" :-))