Jsou cestovatelé - a jsou nomádi. Ti druzí mají putování jako životní styl zastaví se, jen když narazí do zdi. Když otčina zkrachuje. Či zemře otec. Když nastane vztah, co se tváří smysluplně. Nebo jeho následky. Když člověk doputuje příliš daleko. Nebo překročí hranici. A svědkové z hotelu na bažinách se rozprchnou... Chvála pomíjivosti, lehce připomínající Tokarczukové Běguny. Bavilo mě to, díky.

Anna Saavedra disponuje moc pěkným jazykem, semtam jsem byla nadšená a měla si chuť některé věty podtrhávat, Zároveň mě zaujalo téma samotné, tedy nomádství, příběhy lidí, co se zastaví ve své pouti světem, jen když potřebují nabrat dech, resp. vydělat na cestu další. Ti, kteří před něčím utíkají, ti, kteří něco hledají, ti, co prostě jen nevydrží stát. Jsou různí s různým zázemím, s různými cíly. A ti všichni se střetávají v knížce Lid nomádů. Chvílemi román vypadá rozříštěně, ale nakonec se vše potká v jednom bodu. Nicméně i tak mě trochu mrzelo, že některé z příběhů působily tak nějak do vytracena, chybělo mi větší zakotvení, občasné přeskoky odváděly pozornost až příliš. 3,5*