Anna Saavedra disponuje moc pěkným jazykem, semtam jsem byla nadšená a měla si chuť některé věty podtrhávat, Zároveň mě zaujalo téma samotné, tedy nomádství, příběhy lidí, co se zastaví ve své pouti světem, jen když potřebují nabrat dech, resp. vydělat na cestu další. Ti, kteří před něčím utíkají, ti, kteří něco hledají, ti, co prostě jen nevydrží stát. Jsou různí s různým zázemím, s různými cíly. A ti všichni se střetávají v knížce Lid nomádů. Chvílemi román vypadá rozříštěně, ale nakonec se vše potká v jednom bodu. Nicméně i tak mě trochu mrzelo, že některé z příběhů působily tak nějak do vytracena, chybělo mi větší zakotvení, občasné přeskoky odváděly pozornost až příliš. 3,5*

Prozaická prvotina brněnské dramaturgyně Anny Saavedry podle mého není román. Je to kaleidoskop lidí "na cestě", které tak trochu spojují pokojské z jednoho nejmenovaného hotelu. Kniha obsahuje dva druhy příběhů: nomádské - vyprávění těch, kteří se poprvé v životě ocitli či neustále jsou "on the road" a žen, které jsou svědky jejich krátkých zastavení. Jen tak mimochodem: nikdy jsem neopouštěla dočasná ubytování stylem "po mně potopa", ale od teď se po sobě rozhlédnu ještě jednou :o). Některé z "povídek" jsou velmi zajímavé, např. osud "sexsymbolu" Erika, který se proplétá téměř celou knihou či Sally, která ač s nomádstvím v genech a stále na cestách končí své vyprávění přípitkem: "Na kořeny, protože kořeny jsou důležité." Mám také ráda příběhy typu "mávnutí motýlích křídel". Proto se mi moc líbil "Počátek Velké francouzské revoluce" (1789), kterou podle Dagura z Islandu zapříčinila erupce islandské sopky v roce 1783. Za zmínku stojí i tři úsměvná intermezza "Nomádský slovník, konverzace pro začátečníky".