Lid nomádů

Půjčeno z knihovny jako náhodný objev a nakonec jsem ráda, že mi kniha prošla rukama, protože tohle jsem slupla za dva dny a bavilo mne to, byť hodnocení momentálně dávám průměrné. Co si z knihy momentálně odnáším, jsou myšlenky nad tím, jaké máme kdo kde kořeny. A jestli je máme všichni, nebo je někdo celý život musí pracně hledat. To jsem v této knize momentálně viděla nejsilněji. Autorka tu přináší příběhy lidí, jejichž osudy se nějakým způsobem protínají v jednom hotelu jednoho českého města. Lidé to jsou různí - s různým prostředím, z něhož vzešli, s různými životními osudy a motivacemi, proč putují světem a hledají sama sebe. To je tu s těmi osobními kořeny velice spjaté - hledání, kým jsem a kde jsem sám sebou. Kde jsem doma, s kým jsem doma a jestli nějaké kořeny vůbec chci někde zapustit. Při hodnocení jsem se hodně rozhodovala, zda dát 3 nebo 4 hvězdy. Kniha je psaná velmi příjemným jazykem, který lahodil mému oku. Obsahově jsem si tu našla také "to svoje", ale nejsem si jistá, zda jsem dokázala odhalit vše, co mi myšlenkově kniha mohla nabídnout. Asi spíš ne, ale to bude především chyba na mé straně. Určitě si proto chci knihu časem přečíst ještě jednou. Teď tedy spíš 3 hvězdy, ale věřím, že kniha si svoji šanci zaslouží a mohu ji doporučit.

Jsou cestovatelé - a jsou nomádi. Ti druzí mají putování jako životní styl zastaví se, jen když narazí do zdi. Když otčina zkrachuje. Či zemře otec. Když nastane vztah, co se tváří smysluplně. Nebo jeho následky. Když člověk doputuje příliš daleko. Nebo překročí hranici. A svědkové z hotelu na bažinách se rozprchnou... Chvála pomíjivosti, lehce připomínající Tokarczukové Běguny. Bavilo mě to, díky.