Leviatan 1

„Pevninu na Zemi zcela zalily oceány. Zaplavily prosperující civilizace. Lidstvo padlo. Avšak . . .“ Sice se toto postapo tváří jako manga, ale je to barevné a čte se to jako klasický komiks. Jenže i tak na mně působí jako antimanga. Je to dětsky hravé, samá příšera s velkýma (japonskýma) očima a dokonce i harpunářka Rita má na můj vkus velký koz . . no, prostě má moc evropský prsa. Ale protože se tam jen bojuje, není zatím nic jasný. Tak že tento úvodní díl je jen o přežití, krvi a záchraně. Je to skoro bez dialogů, jen jednoduchá slova a spousta bitev s příšerama. Zkonzumováno v podstatě za pár minut. Citát: Zvládneme tady přežít?

Leviatan 1, sci-fi komiks o postapokalyptické katastrofě, 100 let po zatopení Země. Otec a jeho děti Boto a Rita. Přežívají z mála na své lodi. Vodní příšery útočí jen v noci, kdy se schovávají v úkrytu v lodi. Přes den se potápějí pro nějaké jídlo a věci na mořském dnu z potopeného světa. Každý má na lodi svoji práci. Otec opravuje loď, Boto připravuje jídlo, Rita pere. Jednoho dne přijdou o tátu a Boto s Ritou se o sebe musejí postarat sami. Může komiks vyvolat slzy? Může. Nádherné ilustrace mi v emocemi nabité scéně vehnaly slzy do očí. Čtení komiksu mě úplně pohltilo. Komiksy mám ráda. Ale tento jsem si zamilovala. Scény, kdy bojují jsou tak autentické, že na mě z komiksu stříkala voda a krev. Mezi bojováním jsou krásné ukázky milující rodiny a krása moře a mořských ryb. Příšery jsou tak dobře zobrazené, že mi z nich bylo špatně. Na konci příběhu se setkají s Harpunářkou Kanou. S ní budou prožívat další dobrodružství v druhém díle. A já už se nemůžu dočkat. Doporučuji všemi deseti.