Léto, kdy umřel Hikaru

Příběh na hranici hororu a psychologického dramatu s typicky absurdní japonskou zápletkou. Co se zpočátku zdá jako nesmyslná domněnka hlavního hrdiny – tedy že jeho dětský přítel byl nahrazen někým úplně jiným – se brzy stává skutečností, se kterou se musí vyrovnat nejen ústřední postavy, ale i čtenář samotný. A ejhle, právě ta pomalost vyprávění a tísnivá atmosféra poklidného městečka na kraji temných hvozdů dodává příběhu nejen na autentičnosti, ale především na strhující tajuplnosti. Léto, kdy umřel Hikaru pracuje s motivem, který jako by vypadl z hrůzostrašných historek 19. století, z per mistrů jako Ambrose Bierce či H. P. Lovecraft. Zasazení do současnosti pak dává příběhu o to děsivější rozměr. Je to přesně ten typ hororu, kdy vás ani tak neděsí to co vidíte, jako to, co zůstává skryto. A právě s tajemstvím umí japonský tvůrce Mokumokuren pracovat na výbornou, protože odpovědi dávkuje v tak malých dávkách, že člověka nenechává ani na vteřinu v klidu. Jeden díl rozhodně nestačí.

Hodně mi to připomínalo japonské horové anime Když cikády pláčou. Je to milé, je to děsivé, je to znepokojivé. A těžko říct, o to tomuhle duchovi jde