Let let

Opravdu skvělá kniha, nyní k poslechu na MůjRozhlas. Obsahuje spoustu zajímavých informací z pracovních překladatelských a nakladatelských kruhů 50. a 60. let. Vše je podáno zajímavou, dynamickou formou, která nedovolí čtenáři ztratit pozornost. Super skvělé svědectví o progresivním proudu v literatuře střídavě přidušené tehdejšími politickými poměry.

To je skutečně Kniha Knih. Nejen svým rozměrem, tj. před tisíc stránek, ale formou, hloubkou a záběrem. Zdánlivě jednoduchý nápad - životní partneři Josef Hiršal a Bohumila Grögerová, dva výrazní překladatelé a básníci, dali k sobě své poznámky a deníky, které si psali mezi lety 1952-1968. To už samo o sobě je pozoruhodné a málokdo takový materiál má, představa paralelních deníků je jistě lákavá. Ale oni šli dál - zcela zrušili "vypravěcí osobu" záznamů, čtenář na první pohled neví, kdo z nich to psal, jedinou nápovědou je mužský nebo ženský rod. A ono se to při čtení začíná pomalu stírat. Jejich životní zkušenost je podobná, překonávají překážky i během vlastního sbližování, každý si už s sebou nesl jiné vztahy, tak to jiskří, malátne a zase se nabíjí a tak je to zpočátku spíše deníkový dialog či konfrontace pohledů. Jak se ale pak spolu pustí do díla na poli exterimentální konkrétní poezie, překladatelské činnosti a obsáhlé korespondence s celým světem, jak se uvolňují poměry 60. let a mohou i vyjíždět na různá čtení, konference apod. do růtbých zemí, začíná to být skutečně deníkový souzvuk, který se navzájem posiluje. A to už by taky stačilo. A nestačí. Autoři text prošpikovávají svými různými básněmi (nejen jejich a jejich překlady) a dalšími napůl prozaickými texty, které jsou vyloženě reflektivní - je to jakýsi paralelní svět k tomu jejich dokumentárnímu, je řazen a přiřazován spíše asociativně, přičemž ty básně a texty mají opravdu experimentu. A třetí vrstvou jsou citáty z oficiálních novin a časopisů, které se týkají letů do vesmíru, zahraniční politiky, propagandistického poplivávání Ameriky, oficiálních recenzí těch textů, o kterých se v denícícch mluví, vyloženě je tu konfrontován jejich záznam např. ze Sjezdu spisovatelů a různé projevy tam přednesené apod. apod. Není v tom žádný řád, ten spočívá vyloženě v asociativnosti a posílení (zejména negací) řečeného. Skutečně kniha, která nemá v naší memoárové literatuře obdoby. Opakuji nejen rozměrem, ale i pojetím a díky tomu hloubkou a podrobností, kterou tyto roky české kulturní politiky a vůbec klimatu 50. a 60. let nahlíží. Když se člověk tím nechá skutečně unášet, má už téměř pocit, jako by to prožíval. JJe schopen rozpoznávat i nuance a valéry, a to tak plasticky, jak to normální memoáry nedokážou. Říkat tomu "experimentální román" je podle mne mimo, spíš bych použil výstižný podtitul knihy Pokus o rekapitulaci. Je to mix subjektivního, objektivního, reflektivního a asociativního, je to olbřímí dílo. Myslím, že spolu se Zábranovými Deníky, Mertlovými Kruhy pod očima, Divišovou Teorií spolehlivosti a memoáry Václava Černého se to řadí k základním dílům, přesvědčivě vypovídajícím o době, ve které jsme žili. Kdybych měl přeci jen něco vytknout, byla by to přílišná podrobnost v popisování rutiny. Těch návštěv, té korespondence, těch výjezdů, těch "Kolářových stolů ve Slávii apod. je víc, než je podle mne únosné a třetinu by to sneslo zkrátit, aniž by to onu intenzitu ztratilo. Možná naopak, ještě by to zesílilo. Na druhou stranu je to krásné svědectví o tom, jak se žilo bez mobilních telefonů a bez internetu, jak to šlo, jak to bylo horoucí, nadšené, vášnivé a plné. Skvělé, životní zážitek.