Na tuto knihu, resp. audioknihu, jsem zcela náhodou narazila na Audiolibrixu, a protože mne zaujala anotace, rozhodla jsem se, že to vyzkouším. Dobrých hororů není nikdy dost, tak proč tomu nedat šanci. A nakonec se z toho vyklubalo vcelku příjemné překvapení. Audiokniha je to vcelku krátká, takže předpokládám, že ani tištěná předloha nebude oplývat příliš mnoho stranami. A nutno říct, že na tak malém prostoru autor rozehrává docela dost napínavý a tajemný příběh, který začíná možná trochu nenápadně, ale dostává se postupně do slušných obrátek. Českému čtenáři může být blízké to, že se to odehrává v českém, a tudíž známém prostředí, což dodává na určité autentičnosti - může to lépe vyvolat představu, že by se snad něco podobného mohlo stát i u nás. Což je docela děsivé. Musím říct, že autor se s tím nemaže. Pointa sama o sobě je docela strašidelná, a když dochází k dějovému vyvrcholení, autor to neokecává, jde přímo na věc bez nějakých okolků a přikrášlování. Je to vcelku syrové a v určitých momentech pěkně mrazivé čtení. Musím říct, že se mi při poslechu občas svíral žaludek. Za což do určité míry může i skvělá narace Gustava Haška. Nakonec hodnotím 4 hvězdami. Pravda, z žánru hororů toho mám už načteno víc a mezi svými TOP příběhy mám už jiné favority. Ale tohle vůbec nebylo špatné. Mohu určitě doporučit.

„Nikdy je dlouhá doba, příliš dlouhá, zejména pro jednotlivce stojící proti věčnosti.“ Milo ma prekvapilo, že je to menej bláznivé, než som čakal. Jan Hlubek zasadil svoj hororový príbeh do svojráznych 90. rokov a do hlbokých, temných šumavských lesov. Znie to úžasne, však? Treba povedať, že autorsky na to má. Jeho štýl je svižný, ale nie béčkarský. Jan nepoužíva zbytočné, nikam nevedúce vedľajšie odbočky. Miestami to možno skôr pripomína filmový scenár, než „bežnú“ literatúru, ale prečo nie. Dialógy sú plus-mínus skvelé. Atmosféra lesov a starých dobrých deväťdesiatok nie je zlá. Chronologicky roztrieštený dej niekomu sadne a niekomu nie, ale aspoň čitateľ nemá nič naservírované na podnose a musí sa nad tým zamyslieť, čo je v dnešnej pohodlnej dobe fajn. Problém Lesa vidím v tom, že na to ide prirýchlo. Atmosféra lesov sa určite dala podať náruživejšie. Čiastočne ma sklamala i atmosféra obľúbených 90. rokov. Pritom stačilo málo. Napr. pri vete „mama pripravovala večeru“ napísať akú (niečo bežné pre dané desaťročie: dukátové buchtičky, mäso zapečené s eidamom a broskyňovým kompótom...). Alebo pri zmienke o osvetlení sa neuspokojiť s vetou „typická socialistická lampa“, ale detailne ju opísať. Drobnosti a pritom by perfektne splnili účel. Pri práci s psychológiou postáv som cítil záujem zo strany spisovateľa, ale pravdupovediac mi hrdinovia pripadali zameniteľní a neviditeľní. Gore a sexu nebolo až tak veľa, čo je paradoxne dobre. Úvodnému slovu vytýkam miešanie jabĺk s hruškami: Texaský masaker motorovou pílou nie je slasher. Je to hixploitation. Les by som odporúčal asi najmä mladým čitateľom, ktorí s hororom začínajú. Pre žánrovo skúsenejších to bude „len“ Evil Dead na Šumave s rýchlym tempom. Skoro z každej kapitoly som cítil, akú peknú poklonu Jan vysekol svojmu obľúbenému žánru. Lenže práve to je problém: vložil do textu veľa poklôn a málo seba. Les každopádne určite nie je zlá kniha, ale aj kebyže chcem prižmúriť oči a dať až 4*, okamžite sa mi z tmy vynoria diabolské lesné poviedky Barrona alebo Fracassiho, v porovnaní s ktorými sa Les nachádza predsa len niekde inde. Mnohým sa na Lese páči práve to, že sa na nič nehrá, ale mne by práveže po štyridsiatke vyhovovalo, kebyže sa „hrá“. Okrem spomínaného úvodného slova je súčasťou knihy i autorov medailónik a doslov.