Lenost

Opravdu to není odpočinkové čtení na pláž, jak někde již níže v komentářích uvedeno. I když to tak zprvu vypadá; mladý muž jede koncem léta do Řecka vzpomínat na svou zemřelou manželku a zážitky ze společné svatební cesty, kterou prožili na nejmenovaném řeckém ostrově v řecké rodině, kdesi na venkově. Celá kniha se ale pomalu sune do tragičtější a tragičtější noty, závěrečná část nabývá až téměř absurdních rozměrů a filozofické úvahy o smyslu lidské existence a vlivu prožitků na pocit štěstí a životního naplnění může někoho nadchnout, pro mě to až takový pozitivní zážitek nebyl. Něco mi přišlo zcela nepravděpodobné, možná to byl úmysl: Čech hovořící velmi dobře anglicky (to samozřejmě lze), ani trochu řecky (to také) vede na řeckém ostrově dlouhosáhlé diskuze o smyslu bytí s mnoha lidmi, včetně prostých vesničanů, prostě každý Řek tu mluví bez problémů anglicky, včetně podivínských staříků - tomu už se už moc věřit nedá a s tím jsem měla trochu problém. Nakonec jsem přemýšlela, zda úvahy a myšlenky hlavního hrdiny a pro mě až šílené závěry, ke kterým dojde, jsou také úvahy autora, nebo prostě jen kniha měla ukázat zcela extrémní duševní vývoj jedince, který na jednu stranu nezvládá život a na druhou stranu mu jeho přístup k životu umožní zvládnout kde jakou osobní katastrofu. Nad až absurdním životním zvratem od zdánlivě pohodové dovolené k neuvěřitelným koncům jsem ale přesto musela docela přemýšlet, v hlavě mi to docela strašilo, i když ne moc příjemně… * „Člověk je asi pokaždé šťastný, když si má na co stěžovat a když je mu to dovoleno. Proto je celý ten princip pořád stejný, jenom kulisy se mění: žijeme a je to víceméně v pořádku, a zároveň si chováme představu o těch několika věcech, které bychom tak rádi změnili, jelikož nám jejich současná forma nevyhovuje. Pak se ty věci třeba opravdu přetvoří do podoby, po které člověk prahnul, zároveň se změní i okolnosti a s tím se odsune i ten nedostižný fantom, kterého vždycky pozorujeme na hraně našeho rozhledu. Proto podle mě každý, kdo zrovna není vystavený vyloženě fyzické trýzni, musí prožívat štěstí zhruba stejnou měrou.“

Filozofický román s melanchlolickou atmosférou mě naprosto uchvátil. Kniha mě tak bavila, že jsem ji přečetl na jeden zátah, nemohl jsem se od ní odtrhnout. To je přesně literatura ,co mám rád. Hodnotím plným počtem hvězd.