Legendy Prokleté knihovny

Mamutí sborník českých fantastických povídek Prokleté knihovny je přehlídkou nápadů, v nichž jsou kniha, knihovna nebo knihovník tou nejdůležitější a nejskloňovanější položkou, okolo níž se všechno točí. Monotematičnost sbírky nicméně neznamená, že by všechny práce byly na jedno kopyto. Naopak. Ta záplava pohledů a přístupů jak námět uchopit je až dechberoucí. Můžete trnout hrůzou, jaká monstra se z knih vyvalí, pátrat po ztracených foliantech, po tajemstvích v nich ukrytých, nebo se prostě jen bavit společně s hrdiny, kteří se neberou až tak moc vážně. Těch posledních je však v Prokletých knihovnách méně, než byste čekali. Většina povídek má charakter spíše temných vizí, hlubokých úvah či tragických zpodobnění. Zdá se, že satira a nadsázka se mezi zaprášené regály knihoven prostě nehodí, a tak je tu nějaká ta veselá hříčka či průpovídka spíše výjimka, potvrzující pravidlo. Nicméně sbírka sestavená Michalem Broncem je úžasná, inspirativní a dokáže přinutit k zamyšlení nad sebou samým (a to nejen při čtení knihovnické faktografie Františky Vrbenské). Nejvíce mě zaujala Hex Libris Daniela Tučka, největší zklamání jsem zažil s Leonardem Medkem a jeho Svazkem číslo 25 a poněkud neuchopitelnou Stanislavou Kučovou a povídkou Jak to s ní je?

Ačkoliv nemohu tomuto sborníku dát plných sto procent - to snad u povídkových sbírek ani nejde, prakticky vždy se najde alespoň jedna, která čtenáři nesedne a klidně by se bez ní obešel - i tak jsem celkově nadšená, dokázala jsem se začíst a žádné výrazné zklamání nenastalo. Jen se přiznám, že úvodní povídka Mr. Icy mě nijak neuchvátila, přišla mi hrozně zmatená a beze smyslu, a po ní jsem dost dlouho váhala s pokračováním, trochu jsem se obávala, že i ten zbytek bude takový. Naštěstí se tak nestalo a já si dokázala užít i další dílka. Nejvíce se mi zamlouvaly povídky Kudy kráčí sfinga, Popel, nebo prach, a Sestřičko naše, kde jsi?