Legendy Prokleté knihovny

Mamutí sborník českých fantastických povídek Prokleté knihovny je přehlídkou nápadů, v nichž jsou kniha, knihovna nebo knihovník tou nejdůležitější a nejskloňovanější položkou, okolo níž se všechno točí. Monotematičnost sbírky nicméně neznamená, že by všechny práce byly na jedno kopyto. Naopak. Ta záplava pohledů a přístupů jak námět uchopit je až dechberoucí. Můžete trnout hrůzou, jaká monstra se z knih vyvalí, pátrat po ztracených foliantech, po tajemstvích v nich ukrytých, nebo se prostě jen bavit společně s hrdiny, kteří se neberou až tak moc vážně. Těch posledních je však v Prokletých knihovnách méně, než byste čekali. Většina povídek má charakter spíše temných vizí, hlubokých úvah či tragických zpodobnění. Zdá se, že satira a nadsázka se mezi zaprášené regály knihoven prostě nehodí, a tak je tu nějaká ta veselá hříčka či průpovídka spíše výjimka, potvrzující pravidlo. Nicméně sbírka sestavená Michalem Broncem je úžasná, inspirativní a dokáže přinutit k zamyšlení nad sebou samým (a to nejen při čtení knihovnické faktografie Františky Vrbenské). Nejvíce mě zaujala Hex Libris Daniela Tučka, největší zklamání jsem zažil s Leonardem Medkem a jeho Svazkem číslo 25 a poněkud neuchopitelnou Stanislavou Kučovou a povídkou Jak to s ní je?

Pro mě jakožto knihovníka byla kniha naprostou nutností. Stála mi natolik za to, že jsem se s ní den co den tahala v batohu. Naleznete zde nepřeberné množství žánrů od hororu, přes steampunk a sci-fi až po klasickou fantasy. Ačkoliv byly některé povídky slabší (nikoliv však natolik, abych je s nechutí přeskočila), tak jsem si četbu neskutečně užívala a skládám tímto hold jak Michaelu Broncovi, tak autorům a jejich imaginaci. Oblíbené povídky: Andělíčkářka, Jak to s ní je?, Hex Libris, Popel, nebo prach, Svazek číslo 25 a pak samozřejmě úvod od Jana Kantůrka a doslov Františky Vrbenské (bájo!)