Legendy Praga mater urbium

To je snad skoro čest tu hodnotit knihu Legendy: Praga Mater Urbium jako první. Navíc knihu, kterou osobně vnímám jako největší knižní zážitek roku 2020. Když mi totiž Praga Mater Urbium přišla, pár dní jsem kolem ní kroužil. Kroužil jako nenasytný sup a přemýšlel, jak se jí chopit. Přeci jen, takřka 1100 stránek je solidní nálož, kterou nečtete každý den. Na druhou stranu mě ale fascinovalo to, že Straky pustily v dnešní době do světa něco takového, jako je právě soubor povídek a ještě k tomu soubor povídek v rozsahu stran prakticky čtyřciferném. Nevím, jak to nazvat jinak, než hrdinství, nebo šílenství. Oboje se vlastně propojuje. Než jsem začal číst, kochal jsem se tím, jak Michael Bronec zapracoval na knize, jako takové. Tomáš Kučerovský vychystal naprosto hypnotický obal, který stále musím sledovat. I po přečtení samotného knihy na mě působí tak hypnotickým dojmem, že mám co dělat, abych si ho nevpravil do nočních snů. Krásný ale není jenom obal, ale i to, jak jsou povídky poskládané. Nejen, že jsou rozdělené pěknou malbou, ale na konci ke každému autorovi strůjce Strak přidal nějaké to věcné povídání a požádal i samotného autora, aby se vyjádřil k Praze samotné. Osobité, v rámci knihy zatraceně zajímavé a sympatické. No a teď tedy už konečně k samotným povídkám. Nehodlám tu ale popisovat každou zvlášť, protože to by pak byl text na několik normostran o velikosti A4. Rád bych ale zmínil minimálně to, že takřka většina z nich tu na Prahu přímo odkazuje, jen pár z nich naráží jen jakoby kolem, včetně velice diskutované čtyřsetstránkové "povídky" Most, u které byste to na první pohled neřekli, ale během čtení se Vám pražské reálie poměrně výrazně vrážejí pod kůži. Celkově se mi moc líbilo, že autoři se obecně nebáli pohrát s historickými reáliemi Prahy a zaměřit svůj příběh do historie, popřípadě do alternativní historie. To, podle mě, v rámci Prahy dává absolutní smysl. Co se týče povídek samotných, tak jsou tu neskutečně silné kusy, ale jsou tu i slabší příběhy. Celkově vzato se ale jedná o nejlepší sbírku povídek, co jsem dosud četl. Dokonce musím říct, že jsem si myslel, že povídky nejsou úplně pro mě, ale tady jsem se přesvědčil o opaku a zažil momenty, kdy jsem se vysloveně rochnil v atmosférách jednotlivých námětů. Dovolím si pár konkrétních komentářů k tomu nejlepšímu, co mě absolutně nadchlo. Most od Roberta Fabiana. Něco jako skvost na poli české městské mysteriózní fantasy. Příběhem jsem byl naprosto unesen. Nechci být konkrétní, je dobré, když čtenář nebude vůbec nic tušit. Moje pocity se různily, měnily a vyvíjely s každou další stránkou. A můžu Vám říct snad jen to, že začínaly absolutním zhnusením, po totální epickou euforii. Tak dobrý příběh jsem prostě zatraceně dlouho nečetl! Dalším příběhem je určitě Hřbitovní flóra. Takový příběh, kdyby někdo zfilmoval, tak bych se vůbec nezlobil. Ten někdo by měl být samozřejmě Jirka Strach, protože ten má s takovým námětem zkušenosti, ale ta atmosféra ryze komunistické Prahy je totálně hmatatelná. A ten tajuplný námět navíc, to je regulérní třešnička na dortu. Marek Skřípovský se pro mě rázem stál autorem, kterého musím...a hlavně chci...sledovat i v budoucnu. Tohle vyšetřování jak za majora Zemana nemělo chybu. V tom dobrém slova smyslu, samozřejmě. Třetí věc, která mě pak absolutně uchvátila je Pražská symfonie. Regulérní středověké fantasy, které se odkazuje na pro mě neznámé Městské války, ale které má výbornou atmosféru, hmatatelné postavy, perfektně vykresluje příběh z prostředí Prahy, které mi je dobře známé a hlavně to všechno vypráví s takovou neskonalou lehkostí bytí. Abych ale nebyl ignorant, rád bych upozornil i na to, že i ostatní povídky jsou skvělé. Z těch dalších určitě nesmím opomenout středověce-mysteriózní Případ boží spravedlnosti, historicky-alternativní V předvečer velké Prahy, jednoznačně odpočinkově-vtipný U Osla v kolébce, časově-cestovatelský Skončeme u Adama, ryze-cestovatelský Není přímé cesty, Švédy-opovrhovaný Jeho první případ, akční Praha caput regni a čarodějnický Tři stařeny na konci světa. Takže vlastně vše :-) A úplně bych zapomněl na úvod Františky Vrbenské, která se nádherně, přenádherně, vypsala od srdce a popsala, jaká Praha byla, je a bude. Královnou měst, se kterou není radno si zahrávat, ale která se dokáže vtisknout do kůže každého z nás, kdo se jí bude chtít nechat pohltit. Překrásná, malebná, tajuplná, středověká, příběhy plná, zákoutí plnější, prostě....Praha!

To je snad skoro čest tu hodnotit knihu Legendy: Praga Mater Urbium jako první. Navíc knihu, kterou osobně vnímám jako největší knižní zážitek roku 2020. Když mi totiž Praga Mater Urbium přišla, pár dní jsem kolem ní kroužil. Kroužil jako nenasytný sup a přemýšlel, jak se jí chopit. Přeci jen, takřka 1100 stránek je solidní nálož, kterou nečtete každý den. Na druhou stranu mě ale fascinovalo to, že Straky pustily v dnešní době do světa něco takového, jako je právě soubor povídek a ještě k tomu soubor povídek v rozsahu stran prakticky čtyřciferném. Nevím, jak to nazvat jinak, než hrdinství, nebo šílenství. Oboje se vlastně propojuje. Než jsem začal číst, kochal jsem se tím, jak Michael Bronec zapracoval na knize, jako takové. Tomáš Kučerovský vychystal naprosto hypnotický obal, který stále musím sledovat. I po přečtení samotného knihy na mě působí tak hypnotickým dojmem, že mám co dělat, abych si ho nevpravil do nočních snů. Krásný ale není jenom obal, ale i to, jak jsou povídky poskládané. Nejen, že jsou rozdělené pěknou malbou, ale na konci ke každému autorovi strůjce Strak přidal nějaké to věcné povídání a požádal i samotného autora, aby se vyjádřil k Praze samotné. Osobité, v rámci knihy zatraceně zajímavé a sympatické. No a teď tedy už konečně k samotným povídkám. Nehodlám tu ale popisovat každou zvlášť, protože to by pak byl text na několik normostran o velikosti A4. Rád bych ale zmínil minimálně to, že takřka většina z nich tu na Prahu přímo odkazuje, jen pár z nich naráží jen jakoby kolem, včetně velice diskutované čtyřsetstránkové "povídky" Most, u které byste to na první pohled neřekli, ale během čtení se Vám pražské reálie poměrně výrazně vrážejí pod kůži. Celkově se mi moc líbilo, že autoři se obecně nebáli pohrát s historickými reáliemi Prahy a zaměřit svůj příběh do historie, popřípadě do alternativní historie. To, podle mě, v rámci Prahy dává absolutní smysl. Co se týče povídek samotných, tak jsou tu neskutečně silné kusy, ale jsou tu i slabší příběhy. Celkově vzato se ale jedná o nejlepší sbírku povídek, co jsem dosud četl. Dokonce musím říct, že jsem si myslel, že povídky nejsou úplně pro mě, ale tady jsem se přesvědčil o opaku a zažil momenty, kdy jsem se vysloveně rochnil v atmosférách jednotlivých námětů. Dovolím si pár konkrétních komentářů k tomu nejlepšímu, co mě absolutně nadchlo. Most od Roberta Fabiana. Něco jako skvost na poli české městské mysteriózní fantasy. Příběhem jsem byl naprosto unesen. Nechci být konkrétní, je dobré, když čtenář nebude vůbec nic tušit. Moje pocity se různily, měnily a vyvíjely s každou další stránkou. A můžu Vám říct snad jen to, že začínaly absolutním zhnusením, po totální epickou euforii. Tak dobrý příběh jsem prostě zatraceně dlouho nečetl! Dalším příběhem je určitě Hřbitovní flóra. Takový příběh, kdyby někdo zfilmoval, tak bych se vůbec nezlobil. Ten někdo by měl být samozřejmě Jirka Strach, protože ten má s takovým námětem zkušenosti, ale ta atmosféra ryze komunistické Prahy je totálně hmatatelná. A ten tajuplný námět navíc, to je regulérní třešnička na dortu. Marek Skřípovský se pro mě rázem stál autorem, kterého musím...a hlavně chci...sledovat i v budoucnu. Tohle vyšetřování jak za majora Zemana nemělo chybu. V tom dobrém slova smyslu, samozřejmě. Třetí věc, která mě pak absolutně uchvátila je Pražská symfonie. Regulérní středověké fantasy, které se odkazuje na pro mě neznámé Městské války, ale které má výbornou atmosféru, hmatatelné postavy, perfektně vykresluje příběh z prostředí Prahy, které mi je dobře známé a hlavně to všechno vypráví s takovou neskonalou lehkostí bytí. Abych ale nebyl ignorant, rád bych upozornil i na to, že i ostatní povídky jsou skvělé. Z těch dalších určitě nesmím opomenout středověce-mysteriózní Případ boží spravedlnosti, historicky-alternativní V předvečer velké Prahy, jednoznačně odpočinkově-vtipný U Osla v kolébce, časově-cestovatelský Skončeme u Adama, ryze-cestovatelský Není přímé cesty, Švédy-opovrhovaný Jeho první případ, akční Praha caput regni a čarodějnický Tři stařeny na konci světa. Takže vlastně vše :-) A úplně bych zapomněl na úvod Františky Vrbenské, která se nádherně, přenádherně, vypsala od srdce a popsala, jaká Praha byla, je a bude. Královnou měst, se kterou není radno si zahrávat, ale která se dokáže vtisknout do kůže každého z nás, kdo se jí bude chtít nechat pohltit. Překrásná, malebná, tajuplná, středověká, příběhy plná, zákoutí plnější, prostě....Praha!

Čtivá NEGACE, úlety fantazie, déjà vu. Dílo Most byl zásek do odolnosti. Praho, z povzdálí jsi v mé fantazii krásnější.