Láska jako ve filmu

Ooppsie doopsieee, dvojku jsem si nemohla nechat ujít. Takže další neskutečně otravný rozhovor :D R (reportér): ,,Erhhm, erhhmm, gentlies and ladymans, slyšíme se?" *poklepává na mikrofon O (obecenstvo): ,,ANOOO!!" R: *potěšeně se zazubí (ano. vím jak někteří z vás toto slovo nesnášejí, naschvál!! :) ,,Tak prosím Riio, předávám slovo." A (Riia, neboli já): ,,Všechny vás moc zdravím-" *s úsměvem přečkává nadšený "jekot" ,,-na pokračování!!" *nadšený jekot č. 2, hlasitost o deset tisíc decibelů nahoru ,,Dneska to bude asi malinko kratší-" *znovu přerušena, tentokrát hromadným povzdechem ,,- takže být vámi si to nezkracuji těmi reakcemi :D" *dav mlčí, ale s úsměvem na rtech ,,Jdeme na to. Postavy už vám popisovat nebudu. Snad jen zmíním to, že Wes je pořád stejně úžasný jako v jedničce. Celý tenhle díl, je jedno velké nedorozumění. Proč se Wes rozešel s Liz?? Říkáte si: ,,Určitě ne kvůli tomu že by ji nemiloval" A máte pravdu? To vám neřeknu. *zlomyslný výraz Naše hlavní dvojička, je zase o dva roky starší, takže čekejte...něco hlubšího. Protože ten s jedním rodičem, už není jen jeden. Fake dating - ze scény nezmizelo :D Liz je už velká Liz, ale Lizinka pořád někde zakopaná je. Wes - nadšený sportovec...má problémy s hozením míče? Muhahahahaaa, doufám že jsem vás dostatečně navnadila, jelikož vidím že náš rozhovor je opět v cílové rovince. Těšte se na naprosto úžasnou horskou dráhu, plnou zvratů, Wese a...Wese :D Láska jako ve filmu (akorát že vůbec)= za Riiu jednoznačných deset tisíc hvezdiček. I luv u guys so hardd!!" O: *vytahují kapesníky R: *opět se nechává unést okamžikem a vtahuje Riiu do svého smrdlavého obětí A: *opatrně se vymaní z obětí, vyloudí úsměv, pošle vzdušnou pusu obecenstvu a pádí ke Karlíkovi pro čokoládu Na konec, milujeme Linn Painter!!!

Liz s Wesem si ve svém srdci ponesu ještě dlouho. Už v prvním díle jsem si je zamilovala a v druhém díle se to vůbec nezměnilo. I přesto, že mě "second chances trope" zase až tolik neoslovuje, tady mě to strašně bavilo. Líbily se mi Liziny vnitřní konflikty, chovala se o něco dospěleji, i přesto, že v ní ta malá Lizinka stále v hloubi duše je. A Wes byl prostě užasný, zkrátka "man written by woman". Ano, to že si mohl ušetřit dva roky trápení, kdyby uměl komunikovat, je věc jiná, ale kdo by věděl, jak se zachovat na jeho místě? Scény, ve kterých to mezi nimi jiskřilom byly tak intenzivní, až jsem u nich zatajovala dech a oči mi přebíhaly po písmenech, jak jsem byla napjatá, co se stane. Ta jemnost, s jakou Liz přistupovala k Wesovi během scény v jeho domě, byla pohlazením po duši. Zároveň nostalgie prostupující celým příběhem mě místy rozesmutnila, jako bych sama byla postavou v příběhu. Moc mě mrzí, že se s protagonisty musím rozloučit, ale nelituju ani jedné vteřiny s nimi strávenou!