Láska jako ve filmu (akorát že vůbec)

Au. Není to vyloženě tragédie, ale s první knížkou to má pramálo společného). Druhá polovina výrazně lepší, zkrácení by knize výrazně prospělo. Působí to, jako by autorka chtěla co nejvíc vyždímat úspěch původního dílu, ale pro novou knihu potřebovala opět vytvořit nějaký konflikt, ale moc to nešlo, protože postavy už známe. V knížkách mi obecně vadí vytváření umělých konfliktů, které se táhnou přes celou knihu a v reálném životě by k nim nedošlo. A poznámka bokem: z jazykového hlediska to místy působí, že český překlad byl vydán ve spěchu. Příště bych za všechny čtenáře prosila lepší redakci, je tam poměrně dost překlepů a spousta věcí by šla i na první dobrou přeložit lépe.

Liz s Wesem si ve svém srdci ponesu ještě dlouho. Už v prvním díle jsem si je zamilovala a v druhém díle se to vůbec nezměnilo. I přesto, že mě "second chances trope" zase až tolik neoslovuje, tady mě to strašně bavilo. Líbily se mi Liziny vnitřní konflikty, chovala se o něco dospěleji, i přesto, že v ní ta malá Lizinka stále v hloubi duše je. A Wes byl prostě užasný, zkrátka "man written by woman". Ano, to že si mohl ušetřit dva roky trápení, kdyby uměl komunikovat, je věc jiná, ale kdo by věděl, jak se zachovat na jeho místě? Scény, ve kterých to mezi nimi jiskřilom byly tak intenzivní, až jsem u nich zatajovala dech a oči mi přebíhaly po písmenech, jak jsem byla napjatá, co se stane. Ta jemnost, s jakou Liz přistupovala k Wesovi během scény v jeho domě, byla pohlazením po duši. Zároveň nostalgie prostupující celým příběhem mě místy rozesmutnila, jako bych sama byla postavou v příběhu. Moc mě mrzí, že se s protagonisty musím rozloučit, ale nelituju ani jedné vteřiny s nimi strávenou!