Kytice

Vzpomínám si na své dětství a svou umanutost, kdy jsem tolikrát prohlížel a posléze i pročítal dílo pana Erbena. Tehdy jsem ještě neměl tolik rozumu, abych plně docenil tento skvost české tvorby, ale protože moji rodiče vlastnili nádherné vázané a navíc obrazové vydání Kytice, znal jsem tuto sbírku básní dokonale. V mých stopách tvrdohlavě kráčí moje dcera, která na Kytici nedá dopustit... :-) Uplynuly desítky let a já tu užasle vnímám nádherný rytmus Erbenových básní, krásný český jazyk a rýmy, které děsí a nadchnou zároveň. Nezvyklá krutost a ponurost, atmosféra z které vás postupně mrazí. Za nejzdařilejší tituly považuji bezesporu POKLAD, SVATEBNÍ KOŠILI, úvodní velice romantickou, až národní KYTICI, pohádkově hororový ZLATÝ KOLOVRAT a děsivě krutou DCEŘINU KLETBU. Sbírka zřejmě nemá hluchých míst, nicméně několik básní mi k srdci nepřirostlo. Ale jak již pozorný čtenář u mě vypozoroval, u básní mi nevadí jistá nevyváženost. Kytici vnímám jako dar českému lidu, mozaiku hříchů , nutkání a spravedlnosti. Krása češtiny, jedinečná kombinace slov a krásná vyprávění - to jsou tři hlavní atributy těchto balad, které nikdy nemohou být překonány...

Básnická sbírka Kytice z pověstí národních K. J. Erbena je jedním z pokladů naší národní kultury, která nás vedle Máchova Máje a Babičky od Boženy Němcové provází životem od školních let. Erben uchvacuje vypravováním o zašlém světě pověr (Štědrý den), o nadpřirozených bytostech (Polednice, Vodník), o kouzelných předmětech (Zlatý kolovrat) a o harmonickém či problematickém soužití člověka s přírodou. Mezi mé oblíbené balady patří Věštkyně, která předpovídá katastrofy, ale i znovu obnovenou slávu, která postihne český národ. Poučuje budoucí generace, jak se zachovat, aby byl český národ opět obnoven v plné původní kráse. (...) Viděla jsem kostel nad Orlicí řekou, slyšela jsem jeho zlatý zvon, prv než upřímnost českou starověkou rozerval lítých vášní shon. Když pak utuchly v Čechách boží cnosti: víra i láska s nadějí, ukryl se kostel v země hlubokosti a vody místo stápějí. (...) A Svatební košile, ve které zoufalá dívka se modlí a žádá o svého milého a přitom se rouhá. Ten se jí sice vrátí, ale již nežije. Dívka je donucena zahodit věci, které jsou jí nejmilejší. Modlitební knížku, růženec i křížek po matičce. Nyní pochopí, že je mrtev a schová se do umrlčí komory. Dívku nakonec zachraňuje modlitba k Panně Marii. (...) A byla cesta nížinou, přes vody, luka, bažinou; a po bažině, po sluji modrá světélka laškují: dvě řady, devět za sebou, jako když s tělem k hrobu jdou; a žabí havěď v potoce pohřební píseň skřehoce. (...) Neuvěřitelné vydání nakladatelství BVD. Sběratelský kousek, na který jsem náležitě pyšná.