Kytice

Jak mám okomentovat sbírku básní, když se poezii jinak spíše vyhýbám? Můj ne příliš vřelý (eufemismus) vztah k řeči vázané vygenerovala má povinná školní docházka. Jako jeden z mála žáků v naší třídě jsem měl vždycky dobrý vztah k českému jazyku (nevím, jestli to není nějaká úchylka, ale měl jsem moc rád slohové práce) i k poezii, která byla jeho nedílnou součástí. Jenže po přečtení každé básně přišel její rozbor, a ten jsem fakt nesnášel. Báseň si nestačilo užít, ta se musela vypitvat a veškeré dojmy se musely pohřbít pod suchopárným okecáváním. Kytice se mému znechucení každopádně dokázala vyhnout, a i když nevím, jestli ještě dokáže oslovit mladší ročníky, u mě má své místo jisté.

Jestli by něco mělo definovat pojem národního obrození v Čechách, bude to právě Kytice. Není se o čem bavit, 5 hvězd.