"Kvantový doktor je lékař, který si je vědom bludné povahy deterministického světového názoru založeného na newtonovské klasické fyzice, pojetí které fyzika opustila již před mnoha desítkami let. Základem světového názoru kvantového doktora je nová fyzika nazývající se kvantovou fyzikou...." Chápu, jestli volba pojmů a zejména skladba vět odrazuje leckterého čtenáře. Amit Goswami propagující léčbu pro lidi (a nikoliv pro "stroje" v klasické medicíně) by určitě býval mohl své poselství formulovat lidštěji. Nadto i vlastní obsah úvodních autorových slov v předmluvě mě málem odradil od čtení jeho apologetiky metod alternativní medicíny. A to, když na jednom experimentálním příkladu typu "jedna paní povídala" dokládal sílu a význam placebo efektu. Nešťastnou shodou okolností zvolil příklad, jaký jsem si měla možnost ověřit sama na sobě a podotýkám, že nevědomky. Účinek daného prostředku tedy neměl být negativní, ale přinejmenším neutrální, ne-li pozitivní. A ono ne e. Díky tomu jsem si alespoň uvědomila svou chybu v jeho aplikaci, takže nakonec to dopadlo dobře, ale ne tak úplně ve prospěch Goswamim propagované teorie. Po tomto úvodním, pro mě poněkud nešťastném dojmu umocněném přílišnou defétistickou rétorikou, a nikoliv pozitivním pojetím, které by čtenáře naladilo na alternativní uvažování, jsem se přece jenom ponořila do Goswamiho myšlenek. A začíná zeširoka srovnáváním s alopatií - protikladem homeopatie - a jejími neblahými důsledky, resp. její nedostatečnosti při léčení člověka. Čtenář je konfrontován s dualitou lidského těla, těla fyzického a kvantového/vitálního/mentálního či supramentálního, jehož/jejichž existenci podporuje teorie karmy, kteroužto existenci pak Goswami "dokládá" vědeckými důkazy. Moje uvozovky nezpochybňují karmickou filozofii (to nechávám na každém z nás), jen onu "vědeckost" důkazů. Tady více obstojí víra člověka než absolutní přesvědčivost těchto důkazů. V každém případě Goswami pracuje s oběma/všemi těly a rovněž nemoci je potřeba řešit uzdravením obou těl prostřednictvím tzv. integrální (holistické) medicíny neboli ajurvédy, v případě kvantového těla např. bylinnými směsmi směřujíc ke znovuzískání rovnováhy. Jenže takhle jednoduché to přece jenom není. Záleží taky např. na tom, jaký jste tělesný typ, resp. jaké nerovnováhy těla u vás převažují. Zprvu jsem nabyla dojmu, že jsem tělesný typ pitta, další čtení mě přivedlo k závěru, že jsem taky váta a v určitých ohledech kapha... takže kombinace všech tří dóš. Bezva. K tomu Goswami, aby to bylo ještě o něco "zajímavější", srovnává ajurvédu a čínskou medicínu, které sledují stejný cíl, postupují však jinými cestami. Při čtení je třeba mít na paměti, že jde o literaturu naučnou, nikoliv populárně naučnou, odbornou terminologií proto kniha nešetří. I když na mě to trochu působí tak, že vědeckým přístupem se autor snaží dodat alternativní léčbě na významu a přispět k jejímu vidění a akceptaci coby vědecké disciplíny. Nejde však o tematiku, kterou by čtenář laik nemohl pochopit. Je však třeba více se soustředit a nepřistupovat ke sdělovanému s a priori nedůvěrou v alternativní formy léčby. Docela mě Goswami pobavil svým konstatováním, že "Osvícený náhled nemusí být zcela srozumitelný, posuzujeme-li jej z perspektivy některé z nižších úrovní." Teze odkazuje na smrt spirituálně osvícených mystiků na chorobu jako rakovina a nejasnosti ohledně toho, proč se samy nevyléčili, pokud to umí... Goswami prakticky říká, že vše, co se děje, je správné. Osvícený člověk by se totiž měl zbavit emociálních preferencí (vitálního ega), což znamená zbavit se strachu ze smrti. Tak není třeba léčit rakovinu. Prostě je potřeba to vidět ze správného - celistvého - úhlu. Ne rakovina, ale mé vitální ego se svými emocemi je nemocí. Tomuhle říkám pozitivní vidění a přijímání světa. Nechci zlehčovat a vysmívat se alternativním formám léčby, chraň Bůh. Integrální medicínu naopak vnímám jako lepší přístup k léčbě člověka, jeho mysli a těla než výhradně medicínu klasickou. Jen mám v této knize chvílemi pocit, že účel světí jakékoliv prostředky, a že na jakýkoliv problém lze najít vysvětlení, proč se vlastně o žádný problém nemusí jednat. Nejvíce mě oslovily poslední kapitoly knihy, které nastiňují, co by člověk měl v případě té či oné nemoci nebo stavu duše dělat, a jaký náhled zaujmout. Goswami sám klasickou léčbu fyzického těla nezatracuje, právě naopak. Někdy to jinak nejde. Kvantový doktor tak nabízí řadu možností, jen je potřeba k nim přistupovat s otevřenou myslí. Konec konců, mnohdy člověk stejně nemá co ztratit.

Na můj vkus hodně teoretická kniha, příliš mnoho cizích slov, často i zbytečně (i když někdy bych vinila spíš překlad). Začalo mě to trochu zajímat až za polovinou, když přišly na řadu čakry, ale celkově mě knížka spíš nebavila a moc mi nedala.