Kvak a Žbluňk jsou kamarádi

Kvak a Žbluň mají pozoruhodný potenciál okouzlovat lidi a získávat si je na celý život. Připojuji se k vděčným čtenářům. Ohromně jsem se radovala, když jsem na žabáky narazila v maturitní otázce o dětské literatuře: do kánonu jistě patří. Oceňuji také výběr zvířátek. Malí čtenáři by si snad mohli odnést závěr, že žába není žoužel, po které lze bezstarostně házet kamením. Půjčila jsem si žabáky kdysi o prázdninách u babičky, poněvadž v mém pokoji byla polička plná knih z otcova dětství. Neskutečně mě bavili. Ilustrace pana Lobela příběh krásně doplňují a přispívají k milému dojmu z knížky. Čili anotace má pravdu, když ji popisuje slovem hřejivá. Navíc je vtipná: ještě teď, ve dvaadvaceti, jsem se u ní smála nahlas. Loeblova komika je prostě geniální: Žbluňk v pruhované koupací soupravě; Žbluňk hrající semínkům na housle; Žluňk, který neběží za ulétnuvším seznamem věcí, které má dnes udělat, protože běžet za seznamem není na seznamu. Geniální. PS. Kdo v mém okolí řekne, že žabáci jsou homosexuálové, dostane do zubů! :) Je to nádherný příběh o přátelství, žádná romance.

Miluju je!