Tak tady není, co řešit:-) Zbožňuju Lobelovo knížky, i když jsem si k nim našla cestu až v dospělosti po narození dcery. Radši mám ropušáka Žbluňka, baví mě jeho negativnější nátura. Když z knížky předčítám, tak čtu Žbluňka hrubším hlasem:-) Při čtení prvního příběhu, ve kterém kamarádi sáňkují, mi pokaždé proběhne hlavou otázka "Jak to, že v zimě nespí?". Příběh Roh mě zase fascinuje tím, jak bral Kvak v dětství doslovně frázi "jaro už je za rohem":-) Kouzlo dodávají příběhům originální ilustrace od A. Lobela.

Poslední kvakožbluňskovské příběhy a předposlední lobelovka (už nám toho moc přečíst nezbývá). I tady si braši užijí spoustu švandy a přiměřenou porci pohrom, je to ale i krásná lekce o přátelství, empatii a dětském pohledu na svět.