Druhá povídková sbírka z cyklu Fantastická historie sestavená Ondřejem Jirešem se nese ve stejném duchu jako její předchůdce Memento Mori a nabízí šest fantasy povídek, jednu lepší než druhou. Začíná to hned Leonard Medek se svým vikingsko-děčínským dramatem, který sahá až do temných útrob země a představuje nám dobu, kdy v českých zemích vládli Přemyslovci zase z trochu jiného pohledu. To Martin D. Antonín se s Drslavem Hrotem vypravil do Svaté země za dědictvím, ale brzy nechá svého hrdinu obléknout bílé roucho s červeným křížem na prsou a pošle ho proti legendárnímu Saladinovi a jeho vojskům. Být tahle novela kratší, možná by byla top, takhle přenechala nejvyšší příčku Vilmě Kadlečkové a jejímu keltskému dobrodružství v Sherwoodském lese. Jazykem starého druida vyprávěný příběh dokáže nadchnout snad každého, protože tohle má sílu i nápad. Skvělá práce! Pozadu ostatně nezůstala ani Alexandra Pavelková. Její Řeka je kouzelná, pohádková, temná, krutá i laskavá v jednom. Pavel Renčín s Hněvem božím i Jan Galeta s Doborskou skálou měli tu smůlu, že je Ondřej Jireš zařadil až za skvělý ženský tandem, který jim vzal vítr z plachet. Při takhle kvalitně obsazeném závodě už prostě neměli šanci handicap dohonit, a byť jsou jejich příspěvky pořád kvalitní, své ženské kolegyně už z vrcholového piedestalu nesesadili. Já jako čtenář jsem z takové prvotřídní nadílky samozřejmě nadšený...

Chtě nechtě musím jít proti proudu zveřejněných komentářů. Kniha mě moc neoslovila. Žádná z uveřejněných povídek nebyla natolik výrazná, aby mohla celkový dojem z knihy zvrátit. Ať už témata samotná, kombinace historie a fantasy, způsobu zvoleného vyprávění v daný okamžik utvořil takový guláš, který byl v daný okamžik pro mě hůře stravitelný, a do jeho konzumace jsem se musel až nutit. Kniha nebude špatná, autoři to s textem bezesporu umí, leč v tomto případě se asi nesprávná kniha dostala do rukou nesprávného čtenáře. Výsledné hodnocení nebude asi vůči knize spravedlivé a nebude dostatečně zohledňovat její kvality, toliko spíše odráží mé dojmy z přečteného, které v daný okamžik nejsilnější nebyly.