Krutý osud

"Nádech – a bum bum, rovnou do hlavy." Těmito slovy jsem začala svůj komentář k druhému dílu. Simmons do mě šil, akci za akcí, nenechal mě vydechnout; četla jsem plná adrenalinu. "Než byl Joe Kurtz onoho dne postřelen do hlavy, všechno mu překvapivě vycházelo." Výborná první věta 3. dílu. Autor to našil pro změnu do Kurtze, přidal stránky a zvolnil tempo. Tentokrát jsem mohla bez zadýchání pozorovat, jak se proplétá mezi zločinci, dokonce je proplétá dohromady a vymotává z nich ty nejzkaženější kousky, ale opravdu poctivě se snaží dobrat pravdy a jakési spravedlnosti, i když, jak už víme, je to v jeho případě poněkud posunuté za hranice spravedlnosti oficiální. Vedle výborné Arlene a nám už známé mafiánky se na scéně objevují další ženské postavy (a to musím Simmonsovi přiznat: co se týká žen, nevyčtu mu v Kurtzově okolí žádnou, a to na jakékoliv straně zákona), kurátorka Peg a policistka Rigby, která Kurtze charakterizuje: "…jinou volbu vlastně ani nemáš. Buď práce, nebo nic. Nemáš city. Nemáš minulost. Nemáš lásku. Nemáš naději. Nemáš nic." Já bych ale řekla, že to s ním vůbec není tak nahnuté. Pochopila jsem ho, ctím jeho konání a mám ho ráda. Jeho i celou tuto sérii, jejímž třem dílům jsem dala bez výhrad dohromady 15 hvězd.

Třetí Kurtzův výstřel a znovu trefa do černého, akce, napětí, špetka humoru, prostě jsem se opět při čtení královsky bavil. Není to žádná novinka, Joe Kurtz je v Krutém osudu po krk ve sr…, postřelí ho, má na krku šibeniční termín vyšetření mafiánské zakázky a čím víc kolem sebe kope, tak se propadá ve svém osobním septiku hlouběji. To by ale nebyl ten pravý buffalský čmuchal bez licence, aby všem nakonec nenakopal do pr…, nebo ne?