Kroniky o Drussovi

Zpočátku se mi nelíbilo, že z Drussa je temperamentní a cholerická postava, která nejde pro ránu daleko. Je to o to těžší, pokud sérii nečtete chronologicky podle historických událostí, ale podle toho, jak byly knihy vydávány, protože v Legendě je z Drussa tvrdý starý bojovník, který však už je i dostatečně rozumný. Po první epizodě Drussova života se to však začalo lepšit, jak Druss pomalu začal získávat zkušenosti a zjišťovat, že ne vše musí oplácet násilím, a že i muž jako on potřebuje v životě nejen svou milovanou ženu, ale i přátele. Přátel sice nikdy neměl dost, ale za to bylo na ně spolehnutí. Kniha má vhodný název, protože se jedná o příběhy, které na sebe více či méně navazují. Začneme tedy tím, jak Druss pronásleduje otrokáře, aby získal zpět svou manželku, až na druhý konec světa. Dostane se tak díky tomu i do své první války a vytrpí si i dost ponížení, když je na nějakou dobu uvězněn. Poslední část knihy je pak věnována bitvě ve Skelnském průsmyku, díky které se Druss nejvíce proslavil. Jistě není náhodou, že tato bitva dost připomíná bitvu u Thermopyl. Dozvíme se tu také, jak Druss přišel ke své legendární sekeře, a jaký měla vliv na něj a na jeho rodinu.

I když je to roky co jsem četl Gemmellovi knihy tak stejně mne zasáhnou stejně jako na poprvé. A když k tomu různé detaily se vám v hlavě propojí se znalostí celé ságy tak to na vás dýchne prostě víc. Je to počátek Drussa a i důvod, proč ho máme tak rádi. A jak mám rád Tuláka i Legenda tak Kroniky se hrdě staví na stejnou úroveň. A pro všechny kdo mají rádi hrdinské fantasy tak tohle nikdy nebude špatný krok vedle i kdyby jste o Gemmellovi jako autorovi slyšeli poprvé.