Kronika konce světa

„Hele, střílel jsi nedávno v noci z bouchačky? Po tom, co jsem dělal velký ratatata? “ „Jo.“ „Fajn, takže tos byl ty. Zkoušel jsem přilákat něčí pozornost, vypustil jsem i nějakou tu raketu, co jsem sebral v obchodě s ptákovinama a pyrotechnikou, ale přišla akorát jedna zombice. Šla po mně nožem, což je špatný znamení, protože to znamená, že nejsou úplne mega vypatlaný.“ Ooo. Tak toto bolo teda niečo. Škoda, že pokračovanie pravdepodobne nebude. Apokalyptické príbehy sú moje srdcovky, hlavne keď sa v nich objaví chodiaci zombo. V kronike som si hlavne obľúbil Tryskáča. Hláška za hláškov, taký menší psychopat, ktorý v kútiku duše čakal na koniec sveta, ale strašný dobrák. Príbeh je písaný v tvare denníka, ale číta sa to prekvapivo dobre. Čakal som aj nejakú extra akciu, kde budú bojovať proti armáde nemrtvých, bohužial som sa nedočkal, kniha je súpis ako prežiť mor, ale autor to zvládol parádne a čitateľa dokázal vždy rozptýliť niečim zaujímavým. Z edície Pevnosť je to jeden z tých lepších príbehov.

Co číst v době, kdy se na člověka ze všech stran řítí katastrofické scénáře o desítkách tisíců nakažených a tisícovkách mrtvých? No ano, něco o sakra vážné epidemii, tedy všechno naopak - tisícovky živých (epidemií nenakažených), desetitisíce nakažených (živých, ale bezduchých) a miliony mrtvých... No a páni, byla to jízda! Konečně postapo hrdina, který byl úplně normální, žádný Rambo nebo Chuck, prostě chlápek, který zažívá beznaděj, smutek, hnus, zlost, ale i střípky naděje... Navíc z Brna :-) Vůbec celé mi to přišlo dost autentické a určitě to nebylo jen tím, že autor použil formu deníku. Místy depresivní, místy hororové, ale i prošpikované skvělými dialogy (nečekejte žádné filozofické rozpravy, prostě si přečtete dost pravděpodobný scénář)... Prosím, prosím, nechce se mi s Johanem, Tryskáčem a celou jejich partou loučit, nebylo by nějaké pokračování?