Když vás někdo napálí brokovnicí do břicha, jen málokdy je z toho něco dobrého. Název vypadal lákavě, přebal knihy také nebyl špatný, a tak jsem neodolal a zakoupil. Ovšem po přečtení jsem si řekl, že zas tak velký béčkový nářez to nebyl. Hlavní hrdina Bý je spíš žvanil. Neustále vyhrožuje, jak se promění, aby byl pořádný masakr, ale vždycky to na poslední chvíli utne a čtenář má útrum. A když už konečně dojde k nějaké té proměně, tak hrdina hrdinně omdlí. Navíc, hlášky, které mu do úst dal pan spisovatel Ptačímuž, jsou celkem ubohé. Vlastně mě žádná pořádná hláška ani nenapadá. A pokud tam byla nějaká, alespoň lehce průměrná, stejně jsem jí už dávno zapomněl, pokud jsem si jí nepoznamenal a nevložil do citátů. Citát: Oblíbená výmluva na starou legendární magii: Já nic, to ten čaroděj mě donutil. Tak že jediné, co mě zaujalo je prvních pár vět na začátku příběhu, což vlastně bylo i použito v anotaci na zadní straně této knihy. . . voněla po medu. . . Zajímavostí je zásadní změna v pojetí přístupu a myšlení mistra Bý. Každýmu odsekává, posílá ho do patřičných míst, a pak najednou u jedné osoby udělá úplný opak. Ale zcela zjevně k tomu neměl důvod! Asi to byl ten legendární oslí můstek, aby se děj konečně někam posunul. Navíc politika vstupu do města byla pro mne trochu zmatená. Asi jsem jí špatně pochopil. Vlastě do města nesměl vstoupit nikdo kdo není nebo nevypadá jako člověk. Ale mám pocit, že ve městě snad ani žádnej klasickej člověk nebyl. Citát: Smrdí to politikou a tý jsem se vždycky snažil vyhýbat. Tak že jsem v podstatě celých 400 stran čekal, až dojde k té legendární proměně. Až se probudí, tak nás všechny bla bla bla, doplňte si dle své oblíbené varianty. Jako by to tady už nebylo několikrát. Že ze sebe toho hrdinu jen dělá. Že ve skutečnosti ani netuší, jak těma kecama nudí. Jo, ano, nakonec jsem to dočetl, ale trvalo mi to celkem déle, než běžná kniha. Také se mi zdálo, že ačkoliv hlavní hrdina neměl rád politikaření – smrdělo mu, tak se vlastně celou domu až moc politicky choval. Už jsem byl celkem unavenej těma nekonečnejma debatama a také uvažoval o tom, že to prostě odložím a nedočtu. Dočetl, ale nadšený jsem z toho nebyl. Pořídil jsem si i druhou knihu v této sérii, ale budu se jí bát. Citát: A začal jsem předstírat spánek tak dobře, že jsem asi opravdu usnul.

Shigor Birdman napsal před dvanácti lety výborné postapíčko Kronika konce světa - dal jsem mu tehdy plný počet bodů a pořád čekal, jestli se neobjeví pokračování. Druhého dílu jsem se nedočkal, zato zpod kamene vykoukla Béčková legenda. No, a to jsem teda zíral! Nenapsal-li ji totiž Birdmanův dvojník, jedná se asi o největší autorský (kvalitativní) sešup, jaký jsem kdy zažil. Béčkovou literaturu si občas rád přečtu, problém mám ovšem s tou déčkovou.