Krize demokratického kapitalismu

Dokonalý rozbor současného světa a nejen demokracie a kapitalismu.

Nemá smysl opakovat to, co řekl předkomentátor. Demokracii a k tomu tržní hospodářství nelze brát jako samozřejmost, ale je třeba o obě hodnoty pečovat. Za takovou vhodnou péči o ně však podle autora nelze považovat využívání nacionalistických a třídních hledisek, frakcionářský přístup, štepění společnosti, nálepkování a hnání jedné skupiny obyvatel proti druhým a nabízení řešení složitých problémů jednoduchými přístupy, které nakonec vždy selžou. Nelze ponechat působení ani jednoho extrému, tedy ani přílišnou a krajní volnost trhu bez státních zásahů nebo dílčích regulací, ani přílišnou regulaci a svázání individuality ve prospěch i těch, co si to nezaslouží, ačkoli by přispět mohli a měli. Základ zachování obou hodnot v rovnováze autor shledává ve vědomí člověka o příslušnosti k celku definovanému občanstvím při určité míře solidarity k těm, co se nemají tak dobře, tedy provázanost práv a povinností s odpovědností, nikoli ve hře na vlastním úzce individuálně vymezeném písečku bez snahy o pochopení problému druhých a náznaku ochoty se podílet na řešení jejich problému. To vše je v knize ilustrováno mimo jiné i na vztahu států bohatého severu a relativně zaostalého a rozvojového jihu. Inspirativní a skutečnosti zcela odpovídající je popis přístupu Donalda Trumpa a dalších populistických a velkohubých politiků nabízejících ona jednoduchá řešení, brojení proti establishmentu, aby nakonec ti, kteří takovým líbivým heslům uvěří, zplakali nad výdělkem. Prospěch z daného přístupu nakonec bude mít úzce vymezená individualistická skupinka, proti níž se takoví jedinci celou dobu vymezovali, nikoli masa důvěřivých a naštvaných "obyčejných" lidí. V tomto směru nelze přehlédnout ani přístup autora k současným sociálním médiím umožňujícím rychlé šíření dezinformací a zahlcení prostoru lžemi a polopravdami, jimž nakonec spousta lidí uvěří, což dále naleptává onu nutnou soudržnost společnosti nutnou pro zachování demokracie i tržního hospodářství. Jeden z citátů v knize uvedených - každý má právo na vlastní názor, nikoli ale na vlastní fakta, jednoznačně podporuje jeden z dalších závěrů knihy o nutné podpoře vzdělání společnosti, neboť slovy Henryho Kissingera z knihy Umění politické strategie (nikoli autorem, ale mnou) - s dostupností informací klesají náklady na jejich vyhledání a oslabuje se motivace k tomu, abychom si informaci pamatovali. Současně tato neschopnost si informace osvojit vede ke změně vnímání a ochabnutí analytických schopností. Tím se logicky otevírá i prostor pro populisty všeho druhu a polarizaci společnosti. Kniha nabízí i řešení, k tomu je ale třeba odvaha a snaha vidět dále než za jedno funkční období, v každém případě odvaha ke krokům, které nejsou populární a výsledky se nedostaví rychle ani bez bolesti.