Asi takhle - kdybych byla naivní a citově vyprahlá puberťačka, v rozmezí deseti až patnácti let, a nikdy bych nečetla nic ze žánru fantasy, patrně bych byla touto knihou velice nadšená. Žel bohu, mě je o pár let víc a četla jsem Tolkiena. Celá série se zdá jako dobrý start pro tento žánr, a pokud se ho nějaká čtenářka rozhodne dál sledovat, jistě bude s úsměvem vzpomínat, jak začínala u takových konin...
Asi takhle - kdybych byla naivní a citově vyprahlá puberťačka, v rozmezí deseti až patnácti let, a nikdy bych nečetla nic ze žánru fantasy, patrně bych byla touto...
Asi takhle - kdybych byla naivní a citově vyprahlá puberťačka, v rozmezí deseti až patnácti let, a nikdy bych nečetla nic ze žánru fantasy, patrně bych byla touto knihou velice nadšená. Žel bohu, mě je o pár let víc a četla jsem Tolkiena. Celá série se zdá jako dobrý start pro tento žánr, a pokud se ho nějaká čtenářka rozhodne dál sledovat, jistě bude s úsměvem vzpomínat, jak začínala u takových konin jako je tato.
POZOR! TEXT NÍŽE MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY!
Celá tetralogie obsahuje několik docela obvyklých klišé - putování za magickými artefakty, jež zachrání celý svět a taky hlavní Vyvolená hrdinka, byla pasé jak Brno. Co mě ale docela... ehm překvapilo (v tom blbým slova smyslu) byly právě jisté novoty a neobvyklosti ve fantasy žánru, o kterých bych se ráda rozepsala.
1. Elfové jsou samozřejmě vymyšlená rasa, tudíž si je každý může interpretovat, tak jak chce, nicméně když z nich slečna Burdová udělá partičku pitomých puberťáků mluvících jak v tomto století a my se přitom pohybujeme někde ve středověku, vypadá to opravdu blbě. (Vám to divné nepřipadalo?) Ne, vážně, bylo to opravdu opravdu OPRAVDU nesmyslné, nelogické, nepěkné atd.
2. Awrixel vstal z hrobu... ne, vlastně ne. Já strašně fandím, romantickej shledáním a a tak, ale když Awrixel ve Veži chcípnul a se jeho milá, Neilin, trpící depresí jak Bella ze Stmívání, když jí dal Ed kopačky, ho vydala zachránit, aby zjistila, že nechcípnul, a že je živ a zdráv a že ho zachránil Isgrael, ale on mu pak utekl a běžel za svou milovanou a když se pak později dozvídáme, že je očarován zlou mocí a snaží se sbalit kámošku Ellnesu a pak je očarován zpět kouzelným Minoutarem, který sežral zlatou rybku a proto umí plnit tři přání (dedukce) a když budou žít s Neilin šťastně až do smrti, tak to na mě bylo fakticky trochu (trošilinku) moc. Fuj!
3. Láska! -Když jsem tu knížku ještě měla doma, dělala jsem si takový malý průzkum. A víte proč? Hlavní hrdinka a její družinka se mi zdáli poněkud - děti, zacpěte si oči! - nadržení. Na prvních třiatřiceti stránkách je popis sexuálního harašení. Dobrá to harašení není sexuální, ale uznejte: "Jeho rty jsou tak vábivé, tak jemné a měkké... toužím je ochutnat. (Křištály moci Minotaurus str. 16)" A takhle to tam je furt. Něco ve stylu: Políbí mě a já se nečekaně zachvěju, dech se mi zrychlí a zorničky rozšíří a já v krvi ucítím něco, co jsem tak ještě nikdy necítila! (hormony, zlato). Celou dobu se tam vzdychá nad dokonalostí každého samce, který se v okolí vyskytne, ale k ničemu nedojde. Nejsem sice kdovíjaký fanoušek knižní erotiky, ale: "ráno jsem se vedle něj vzbudila nahá" by tam bejt mohlo, takhle to totiž bylo dost trapné. Na druhou stranu, cílová skupina je cílová skupina.
Ehm..., asi jsem se dost rozepsala... No, nicméně tato kniha se mi nelíbila, jelikož mi nebyla primárně určená. Tak! (jo, jasně, těch chyb jsem tam viděl milionkrát víc a mohla bych o nich psát ještě hodně dlouho, ale co, tři body vám budou muset stačit)
Číst více
Číst více