Je hluboká noc... Dočetl jsem tuto knihu, bolí mě oči, bolí mě srdce. Prakticky jsem knihu přečetl za 24 hodin... A smýšlím takto...Protože se zde přirovnává britská autorka k Stephenu Kingovi, dovolím si vyjádřit svůj názor. Je spousta autorů, kteří jsou přirovnáváni ke Kingovi, ale nesahají mu ani po kotníky. A přitom tato Angličanka se jím stala. A jsem rád, že se jedná právě o ženu. KŘÍĎÁK je krásným vyprávěním o morbidních věcech. Nehledám podobnost s románem TO. Ani atmosférou, ani ničím jiným není totožný. Ale zažere se pod kůži a koluje v ní. Postavy jsou vašimi známými, i když je C.J.Tudorová nikterak dopodrobna nepředstavuje. Připadáte si jako občan městečka Andenbury. A pokud jde o rozhřešení celého příběhu, možná budete jako já, o pravdě pochybovat. C.J.Tudorová není mistryní hrůzy. V tomto ohledu se od Kinga odlišuje. Děs mívá člověk u jiných knih. Ale popsat něco takového, co najdete uvnitř KŘÍĎÁKA, na to je potřeba talent... A jím je s Kingem spojena. Tato kniha je jako dva magnety. Začátek a konec. Každý má jinou polaritu. A donutí vás, aby se co nejrychleji setkaly. Jedná se o největší devizu tohoto románu.

"Tajemství jsou jako prdel. Každej ji má. Někdo ji má akorát špinavější než ostatní." Tento Špekounův citát "Kříďáka" do jisté míry definuje. Zavítáme do městečka Anderbury, ve kterém není nouze o soukromá dramata komornějšího rázu, o tragické náhody, křivdy a zločiny, trvale ovlivňující lidské životy. Mám ráda vyprávění o dobách, kdy se z dětství vytrácí nevinnost, o partách puberťáků, co zažívají různá dobrodružství, ústrky i trápení, s jakými by si stěží věděl rady dospělý. Autorka přeskakuje v událostech z roku 1986 do současnosti a prostřednictvím Eddieho/Eda postupně vykresluje obraz, ve většině ohledů velmi realistický, plný zkušeností, postřehů i obav, trefujících se do mého vkusu a světonázoru. Ve své pokroucenosti tato koláž osudů připomíná díla Hieronyma Bosche... kdyby navíc kreslil křídou panáčky. Více než bezstarostnost mládí útočí na čtenářovy smysly temnota, špína bublající pod povrchem, co občas v erupci potřísní všechny zúčastněné. Vražda je zde vlastně na vedlejší koleji, zapomeňte na detektivy a vyšetřování, podstatnými jsou následky činů, jež nelze vzít zpět. Nadšení mi bohužel nevydrželo po celou knihu: příběh se ubírá téměř neměnným, rozvážným tempem (především v současné linii), řešení několika otázek mi připadalo zkratkovité a jestli měl závěr být šokujícím překvapením, nepovedlo se (moje chyba, nemám mít v žánru tolik načteno a nakoukáno). Přesto jsem s „Kříďákem“ strávila tři příjemné, byť posmutnělé a lehce ponuré dny. 80-85% P.S.: Knihu nedoporučuji bigotním věřícím, C.J. Tudor kolem náboženství vůbec nenašlapuje po špičkách a neváhá „svatouškům“ pořádně dupnout na prsty.