Krásná samota beskydských poustevníků

ou, tak toto bol prešľap.. od autora aj odomňa... čakala som niečo úplne iné - rozprávanie pána Sobotku bolo také každý pes, iná ves... niečo naozaj z histórie, niečo vymyslené príbehy a poviedky, no a korunované maličkými,, naprosto nemožnými čiernobielymi fotkami, na ktorých sa nedalo rozoznať, čo tam je... kus strechy, alebo lesa ?? no a balada o bezdomovcovi tomu dala korunu..neverím, že by ho niektorá osoba bez straty čuchu opakovane komplet navlečeného a znečisteného pozývala na kávičku a sedela s ním pri TV bez dôkladnej dezinfekcie.. akože, pán Sobotka to tak asi cítil, napísal, ale teda ja váham, či vôbec dávať 3 hviezdy a ešte kúsok neubrať...

Bedskydy a Valašsko, odkud pochází část mé rodiny, jsou pro mě srdcové místo. A hodně jej tvoří staří lidé, dřevěné samoty, paseky a krpaté letité jabloně. A když teď bydlím od těchto hor mnohem dále než dříve, o to více oceňuji jejich jedinečnost a energii. Takže jsem samozřejmě - navzdory slabému hodnocení knihy - měla velké těšení. Některé kapitoly a osudy jsou krásné, poetické, jiné zase vyjadřují doslova realitu krabicového vína a občas je to spíše o bezdomovectví než o poutnících (já osobně zde cítím velký rozdíl). Vadila mi jistá rozkolísanost knihy, kapitolám se nedaří tvořit celek. Vlastně i samotné kapitoly jsou trochu chaosně vystavěné. A možná prostě tyto kopce a jejich obyvatele vnímám na dnešní dobu příliš nereálně.