Království těla a ohně

"To je ale krásná květinka. Jaký krásný mák. Utrhni ho a sleduj, jak krvácí. Už není tak hezký… Mák. Poppy." Pokračování této série mě opět chytlo od začátku až do konce. A samozřejmě napínavý konec, takže není možné v tuto chvíli přestat a nepokračovat dalším dílem. Dobrodružství sympatické Poppy a jejího prince Casteela mě bavilo a dá se říct, že děj není nijak složitý. I když se občas v nově přibývajících bytostech, jejich zvycích a potřebách někdy ztrácím. Tak snad mě odhalení teprve čeká. :-) "„Udělám to.“ „Tak trochu se bojím zeptat co.“ Založila jsem si ruce na prsou a obrátila oči v sloup. „Nabídnu se mu… k večeři. Casteelovi,“ dodala jsem. „K večeři?“ „V podstatě.“ Podívala jsem se koutkem oka na Kierana a pochopila, že se snaží nerozesmát.

Že se nezralé ženy (libovolného věku) nechávají brousit od toxických a psychopatických alfasamců, je bohužel realita, ne fantasy. Ale veřejná glorifikace takových vztahů by snad měla být trestná. Většina současných spisovatelek by měla urychleně zahájit psychoterapii (jmenovitě třeba ještě Colleen Hoover), protože jinak budou psychoterapii brzo potřebovat i hromady jejich čtenářek. Jediní, komu bych tuhle sérii doporučila, jsou bigotní rodiče, aby názorně viděli, co se stane, když svým dětem zabrání se ve správném věku zdravě vyřádit a sbírat vztahové zkušenosti. Propadnou prvnímu psychopatovi, který je udělá.