Království těla a ohně

"To je ale krásná květinka. Jaký krásný mák. Utrhni ho a sleduj, jak krvácí. Už není tak hezký… Mák. Poppy." Pokračování této série mě opět chytlo od začátku až do konce. A samozřejmě napínavý konec, takže není možné v tuto chvíli přestat a nepokračovat dalším dílem. Dobrodružství sympatické Poppy a jejího prince Casteela mě bavilo a dá se říct, že děj není nijak složitý. I když se občas v nově přibývajících bytostech, jejich zvycích a potřebách někdy ztrácím. Tak snad mě odhalení teprve čeká. :-) "„Udělám to.“ „Tak trochu se bojím zeptat co.“ Založila jsem si ruce na prsou a obrátila oči v sloup. „Nabídnu se mu… k večeři. Casteelovi,“ dodala jsem. „K večeři?“ „V podstatě.“ Podívala jsem se koutkem oka na Kierana a pochopila, že se snaží nerozesmát.

Druhý díl a já jsem měla úplně stejný pocit jako u prvního. První polovina? Zase nuda. Všechno strašně pomalé. Spousta řečí. Spousta pocitů. Spousta vysvětlování. Moc všeho kolem a málo akce. Četla jsem, protože jsem chtěla. Protože ten svět je krásný. Protože Poppy a Cas mají mezi sebou jiskru. Ale nemůžu si pomoct – děj se táhne. Občas až zbytečně. Pak se to ale zlomí. Druhá část už má větší tempo. Napětí houstne, vztahy se prohlubují, začíná jít opravdu do tuhého. A tam už jsem zase byla víc ponořená. Tam už to mělo sílu. Stejně mi ale celkově přišlo, že je toho prostě moc. Moc popisů. Moc omáčky. Moc natahování. Místy bych klidně ubrala. A přesto… Je to krásná fantasy pohádka. Temnější, romantická, místy krutá, ale pořád pohádková. Ten svět má atmosféru. Ty emoce tam jsou. Jen bych si přála víc svižnosti a méně rozvláčnosti. Není to dokonalé. Není to akční smršť. Ale je to krásný fantasy příběh, který má svoje kouzlo.