Kouzelná aktovka

Dva žáci z druhé třídy dostanou aktovku, která za ně dělá úkoly. Nejdříve je to příjemné, mají více času na hraní a zábavu, ale pak zjistí, že nic neumí. Poučení? Kdo chce něco vědět, umět a znát, ten musí pro to něco dělat. Třeba úkoly. Velké písmo, srozumitelné věty, jednoduchý příběh, málo postav, pěkné obrázky = radost ze čtení a poučení, na které si děti přijdou samy. „Otevřel aktovku, vytáhl pracovní sešit z matematiky, honem zalistoval a – už se díval na hotové, vypracované cvičení! Aktovka za něj opravdu všechno spočítala! Viky byl tak ohromený, že se musel posadit. Páni, to znamená, že mám kouzelnou aktovku, říkal si v duchu. Doopravdy kouzelnou aktovku! A potom že kouzla nejsou! Víky se pevně rozhodl, že od této chvíle už nikdy nebude dělat úkoly. Všechno za něj udělá aktovka! To bude panečku život!“

Danielu Krolupperovou nemusím představovat. Patří k současným spisovatelkám, které píší pro děti. Příběh vypráví dobrodružství Vikyho a Huga, kteří získali kouzelnou aktovku. Nechá si ji Viky, protože to on se umazal a zničil svoji původní aktovku. Jak se to stalo? I když věděli, že mají od rodičů zákaz chodit k řece, přece tam šli, aby se podívali na raky. A dopadlo to tak, že Viky uklouzl, zašpinil si oblečení a zničil aktovku. A pak cestou zpátky potkali dva tajemné pány, kteří drželi naprosto stejnou aktovku jako měl Viky. "Doufám, že nechceš naznačit, že bych mu měl tuhle aktovku dát? Víš přece, co dokáže!" Vyšší muž pokrčil rameny: "Ano, ale hodila by se mu..." "Dobře víš, k čemu to vede!" nedal se druhý z bratrů. Pánové se na chvilku odmlčeli. Kluci se zastavili, až když je zaslechli. Viky byl celý napnutý. Kdyby teď dostal novou, úplně stejnou aktovku a podařilo se mu vyčistit šaty, třeba by výlet k řece přece jen před rodiči zatajil. "Podívej, hodila by se mu!" držel se svého hubenější z bratrů. "Není to dobrý nápad. Znáš, jak to končí! Obávám se, že to ten chlapec nakonec odskáče," nedal se druhý., Aktovka je opravdu kouzelná - ona totiž umí dělat sama úkoly a Vikymu se to tak zalíbí, že se rozhodne už nikdy nedělat domácí úlohy, jenže jak řekl ten jeden podivný pán, nakonec si to stejně odskákal. A co se vlastně přihodilo? To už si malý čtenář nebo rodič musí přečíst sám, přece nemůžu prozradit úplně všechno. Příběh je lehký na čtení a vcelku krátký, dospělý čtenář bude mít knihu přečtenou za hodinku. Velká písmena v knize velice oceňuji, protože malí čtenáři ještě nejsou tak zběhlí ve čtení jako starší děti. Příběh je doprovázen ilustracemi Vlasty Baránkové. Obrázky jsou velmi krásné a moc se mi zamlouvaly. A to poučení? Podvádět se nemá, protože to vždycky dřív nebo později praskne.