Hodnocení z největšího nezávislého čtenářského portálu
83%
(178 Hodnocení)
Online knihkupectví Palmknihy vám jako jediný e-shop přináší nezávislé čtenářské recenze a hodnocení oblíbeného portálu Databazeknih.cz
Populární hodnocení
11.6.2024
8
Zoja je holka s cejchem smrti. Smrti na které se podílela svoji vinou. Dopravní nehoda, při níž umírá jeden táta od dvou kluků. Téměř rok poté se zdá, že se Zoja vyrovnává s pocitem viny. Před všemi možná. Ona sama ale stojí nad propastí. Ztrácí kluka, jedinou přítelkyni i práci. Noční můry, stres a psychika jde ruku v ruce se stavem fyzickým. Problémy intimního rázu drtí Zoju až na dřeň.
Marek a...
Zoja je holka s cejchem smrti. Smrti na které se podílela svoji vinou. Dopravní nehoda, při níž umírá jeden táta od dvou kluků. Téměř rok poté se zdá, že se Zoja...
Zoja je holka s cejchem smrti. Smrti na které se podílela svoji vinou. Dopravní nehoda, při níž umírá jeden táta od dvou kluků. Téměř rok poté se zdá, že se Zoja vyrovnává s pocitem viny. Před všemi možná. Ona sama ale stojí nad propastí. Ztrácí kluka, jedinou přítelkyni i práci. Noční můry, stres a psychika jde ruku v ruce se stavem fyzickým. Problémy intimního rázu drtí Zoju až na dřeň.
Marek a Matyáš jsou kluci, kterým Zoja zabila tátu. Dospělí kluci, kteří něco musí vydržet. V koupelně už se zamyká jen máma, aby se vybrečela. Marek s Matyášem jsou akční. Sportovci po tátovi, co umí zapařit i sbalit holky. Je to za nima. A nebo není? Proč je najednou tabu slovo táta a vztek cloumá jedním, tak druhým? Pohoda se smyčkou na krku.
Část Marek se mi líbila o něco víc. Chyběla mi možná ještě jedna kapitola.
Já jsem spokojená i přesto, že prvotina Símka byla o jeden kočičí fous lepší.
Číst více
Číst více
12.1.2025
6
Kniha se mi líbila o dost více než Símka, která pro mě byla velkým zklamáním.
Příběh z pohledu Zojy byl děsivě upřímný a uvěřitelný, cítila jsem přímo fyzicky její nezvládatelnou bolest.
Každý z nás udělal něco, za co se stydí, co ho tíží, a co už nejde vzít zpět, co nejde do nejdelší smrti napravit.
Ač jsme zrovna přímo nikoho nezabili, i menší prohřešky dokáží tížit svědomí.
Omluvit se,...
Kniha se mi líbila o dost více než Símka, která pro mě byla velkým zklamáním.
Příběh z pohledu Zojy byl děsivě upřímný a uvěřitelný, cítila jsem přímo fyzicky její...
Kniha se mi líbila o dost více než Símka, která pro mě byla velkým zklamáním.
Příběh z pohledu Zojy byl děsivě upřímný a uvěřitelný, cítila jsem přímo fyzicky její nezvládatelnou bolest.
Každý z nás udělal něco, za co se stydí, co ho tíží, a co už nejde vzít zpět, co nejde do nejdelší smrti napravit.
Ač jsme zrovna přímo nikoho nezabili, i menší prohřešky dokáží tížit svědomí.
Omluvit se, odpustit si, odpustit druhým, smířit se. Vydat se na cestu pokání, nebo nenávidět či se litovat, zbláznit se, spáchat sebevraždu, spadnout do závislosti???
Před sebou člověk neuteče, a návod na to, jak žít dál s takovým břemenem, na to asi návod není.
Těžké téma, těžké otázky.
Druhá část z pohledu pozůstalých mi už tak moc nesedí, nedokážu pořádně vysvětlit, co mi tam tak vadí. Zkusím to.
Možná ta nevyváženost - a nechci, aby to vyznělo necitlivě.
Ale oni tři mají vidinu ještě normálního života ( každý z nás jednou zemře, a otec se stal obětí nehody, je to kruté, bolestné, ale nezavraždila ho, nenajela do něj s úmyslem ho zabít, přijala zodpovědnost, přijala trest, platí. Nikoho nám to nevrátí, obživnout ho to nedokáže, nezbývá, než se smířit ).
Maminka si najde jiného pána ( " s někým jsem se sešla" ),
kluci si najdou dívky a založí vlastní rodiny. Na tatínka nikdy nezapomeneme, ale bolest ze smrti postupně odezní.
Jizva na srdci zůstane, ale není to otevřená rána.
To Zoja je zajatec svědomí do konce svých dnů.
Ach, je to tak těžké.
Otevřený konec je na místě. Nevím, jak z toho ven.
Číst více
Číst více