Čtivé, zajímavé i napínavé: autorka se soustředila na ženy v Bletchley parku za 2. světové války, kryptoanalytičky i jiné pomocnice, jak z řad "vojand" WRNS (wrenky), tak i civilistek, jejichž příběhy a osudy byly natolik zajímavé (i to málo, co je dnes známo), že by to stačilo na několik románů. Nicméně se ještě nabízelo spojení s princem Filipem, budoucím královniným manželem, který se za války...
Čtivé, zajímavé i napínavé: autorka se soustředila na ženy v Bletchley parku za 2. světové války, kryptoanalytičky i jiné pomocnice, jak z řad "vojand" WRNS (wrenky)...
Čtivé, zajímavé i napínavé: autorka se soustředila na ženy v Bletchley parku za 2. světové války, kryptoanalytičky i jiné pomocnice, jak z řad "vojand" WRNS (wrenky), tak i civilistek, jejichž příběhy a osudy byly natolik zajímavé (i to málo, co je dnes známo), že by to stačilo na několik románů. Nicméně se ještě nabízelo spojení s princem Filipem, budoucím královniným manželem, který se za války spřátelil s jednou z hlavních postav románu. Závěrečná scéna je hodně romantická, pohádková, akční, na pozadí s královskou svatbou princezny Alžběty s jejím princem roku 1947.
Takže na své si přijdou jak milovnice (šlechtické a i té nejvyšší) romantiky, tak osudů žen, bez nichž by Británie, Evropa ani svět nemuseli vyhrát válku.
Bletchley park je přiblížen velmi "civilně", a to nevíme zdaleka všechno, protože aktivní účastníci a účastnice (pracovníci) tamního válečného dění dílem z povinnosti dílem z přesvědčení uchovali tamní skutky v tajnosti. Skutečně je obdivuhodné, jak málo (a jen vcelku nevýznamných) informací prosáklo v té kruté době ven. A že se spousta věcí udržela pod pokličkou dodnes. Na druhou stranu to ale znamená, že mnoho z nich zůstalo "utajeno" a nikdy se nedočkali žádného veřejného uznání. Možná by o to nestáli, ale svět by to měl vědět... Tehdy totiž na kohokoli bez uniformy bylo pohlíženo skoro jako na zrádce a ulejváka, přitom dělali práci naprosto výjimečnou, nutnou, náročnou, ve třísměnném provozu, za zimy, horka, hluku (dešifrovacích strojů, typexů, bomb).
Britové (a Britky!) byli v tomhle a vůbec veškerém válečném úsilí, za nezměrných útrap (nekonečných náletů, mužů ve zbrani, žen nasazených všude, vedle svých domácích a rodinných povinností, následně s "invazí" Američanů na ostrovy a dlouhých příprav na vojenskou invazi v Normandii), výjimeční a obdivuhodní. A že se jim podařilo dát dohromady na jednom místě super-mozky, pracující samostatně, zvláštně a neotřele, se společným cílem dešifrovat komunikaci nepřítele a použít ji proti němu, to bylo bezprecedentní. A že i v tomhle prostředí se našli zrádci, není při zpětném pohledu i na poválečné události po rozdělení světa na západ a východ až tak překvapivé (marxisti, prosovětští špioni se už v té době "rodili" na britských předních univerzitách - a nikdy se nevnímali jako placení zrádci).
Líbila se mi připomínka Alana Turinga, byť jen okrajová, ale zejména polských kryptoanalytiků, na jejichž práci Britové na rozluštění kódu Enigma stavěli (o tom jsem dosud neslyšela).
Alicina síť se mi ale líbila víc - propracovanější, komplikovanější, odhalující mnohem víc neznámého z delší doby (obou válek), a navíc méně "líbivá" (romanticky lákavá).
Číst více
Číst více