Kód růže

Historický román na motivy skutečných událostí. Kdybych neměla tak velká očekávání, bylo by to lepší. Kdyby měl román 350 stran místo 650, bylo by to lepší. Kdyby nebyl tak plný klišé, bylo by to lepší.... Zajímavý námět i postavy, ale nedokázala jsem se po celou dobu čtení nějak nadchnout. Žádná z hlavních hrdinek mi nepřirostla k srdci, neustálé omílání šifrování mě pak začalo lehce nudit a děj se mi táhl. Asi špatná konstelace, načasování, nevím... není to špatná knížka, ale čekala jsem víc.

"Kdyby měl mít Bletchley Park nějaké heslo, říkala si Mab, znělo by: To vás nemusí zajímat." Autorka nezklamala - po Alicině síti a Lovkyni to bylo tohle zase trochu jiné, ale stejně dobré, pro mě možná i lepší. Ženské společenství (se všemi chybami i přednostmi) jako základ, doba 2.světové války, charismatický W.Ch., ale taky britská královská rodina. K tomu ještě BP aneb všechno, co jste kdy nepotřebovali vědět. A Šílení kloboučníci! Kdo viděl Kód Enigmy, bude určitě v obraze lépe, hlavně dříve; mně to pomohlo hlavně při vizualizaci činnosti, kterou vykonávala Mab. Úžasné téma a skvěle podané válečné a těsně poválečné osudy jednotlivých hrdinů. Ústřední trojice ženských postav - Mab, Osla a Beth; už jen ta úchvatná jména, k nimž jsou postupně dodány vysvětlivky. Ani jedna z nich neměla nijak záviděníhodné rodinné základy, ovšem matka a otec Finchovi, to byly fakt výstavní exempláře!!! Je to zvláštní, ale při čtení téhle knihy jsem si vzpomněla na Théseův příběh zpracovaný M. Renaultovou. Několik let žitých zcela nadoraz, v abnormálních podmínkách, kdy neplatí běžná společenská pravidla, mimo jiné klasické dělení činností/chování na mužské a ženské; v Kódu růže to byla válečná léta, u Renaultové pobyt Řeků na Krétě, v Býčím dvoře. Jak těžký a pro některé dokonce nemožný byl návrat k zavedenému společenskému uspořádání, k obyčejnému a vlastně nudnému životu . . . A další připomínka, tentokrát se týká filmu Frances: ústavy choromyslných v podstatě kdekoli, v Americe jako v Evropě - jaké tam panovaly poměry, jak příšerná byla "léčba" elektrošoky či lobotomií, a nejen ta. Jistě, ráda se přesvědčuju, že tohle byly jen výjimky, že většinu zaměstnanců tehdy stejně jako teď tvořili slušní a obětaví lidé, že je to podobně jako v novinových zprávách: dobrá, poctivá každodenní péče je nuda, a všichni víme, že noviny/knihy/filmy prodávají nejlépe ty odpudivé výjimky . . . Abych to nezamluvila: kniha je fakticky skvělá - čtivá, zajímavě napsaná o zajímavých věcech, samozřejmě i romanticky sladká (jak jinak, když je o ženách a přiznejme si, hlavně pro ženy), povedl se překlad, absentují výraznější tiskové či jiné chyby. A těch 664 stran jsem doslova zhltla na (několik) posezení, takže velmi doporučuju! "Věřte, že jsem poměrně zábavná, pokud dostanu aspoň špetku povzbuzení. Dovedu napodobit Churchilla líp než on sám, mám celý arzenál vtipů od důvěrných až po provařené, už jsem přečetla osmdesát tři položek ze seznamu stovky děl klasické literatury pro sečtělou dámu a mám na ně svůj názor."