Kniha krve

Velmi specifické a neuchopitelné... Už jen předmluva od překladatelky ukazuje, že tato kniha rozhodně není nic obvyklého. Mně ale bohužel přináší (nebo to tak minimálně vypadá) hned tři věci, které u knih nevyhledávám a jsou pro mě těžko překročitelné: 1) Kniha o tom, že je psána kniha. To ve mě vyvolává nelibé pocity už od doby školních slohů... 2) Text který vypadá, že je psán proudem asociací, nikoli jako promyšlené, strukturované a průběžně upravované dílo. (Což je ale očividně jen pocit z textu, protože autor*ka měl*a knihu psát 10 let.) 3) Silné, zajímavé, originální momenty skoro zahlušené "banálním" životem. Obě části předchozí věty jsou samozřejmě brány z mého osobního pohledu, tady bych nerad generalizoval, každý prostě v knihách hledá něco jiného. Já jsem se trochu vzhledem k auře, která knihu obklopuje, obával přílišné ideologičnosti/"wokeičnosti", ale nic tohoto zabarvení mi nakonec nijak nevadilo. Vše bylo přirozenou součástí textu. Utlouklo mě naopak množství textu o vztazích, potížích i neshodách rodinných i vztahových. Kniha toho přitom nabízí mnoho... ...zajímavosti o jazyku, odlišnosti dialektů i stylů všude (nejen) po Švýcarsku a v tamní měnící se němčině. Se vším tím si navíc hraje autor*ka a ještě o to víc zajímavě rozvádí do češtiny překladatelka (neuvěřitelný kus práce). Nádherně dobře, hravě, přemýšlivě... Od formálního vyjadřování přes kombinování nářečí po vymyšlená slova. ...čarodějnictví napříč staletími v německy hovořících zemích. Léčitelství, halucinování (námel!), porodnictví, ženská práva, prostituce. Čtení o historii ženské části rodiny bylo pro mě asi tou nejzajímavější částí knihy. Mix Kladiva na čarodějnice, Žítkovských bohyní, Ranhojiče, moderního feminismu i sociálního románu. Výživné! ...a k tomu dětství a otázka vztahu k vlastnímu tělu, obecně tělesnost, sexualita, červený dub v různých významech i kontextech, moderní Švýcarsko a rasismus, traumata, vztahy, rodina... Jsem rád, že jsem knihu četl. I když stylem pro mě není. Přesto – drsné, nekompromisní i explicitní...

Kim de l'Horizon v "Kniha krve" představuje literární revoluci, která se vyznačuje jedinečným jazykem a hlubokým vhledem do identity nonbinární hlavní postavy. Literární jazyk v "Kniha krve" je bohatý na různé styly. Přizpůsobuje se různým situacím. Tento text je cestou skrz vzpomínky na dětství, hledání identity a současnost. Představuje se v různých literárních stylech, včetně esejů, autofiktivních prvků a pasáží epistolárního románu. "Kniha krve" však není kniha pro slabé čtenáře. Explicitní a nekorektní zobrazení intimních setkání by mohlo být vnímáno jako výzva. Přesto Kim de l'Horizon dokáže tyto scény zpracovat tak, aby nebyly ani kýčovité, ani pornografické. Jsou zásadní součástí hlavní postavy a přispívají k rozvoji její identity. Změny ve stylu psaní během těchto pasáží jsou pozoruhodné a přispívají k hloubce románu. "Kniha krve" je dílo, které není pro každého. Vyzývá čtenáře a nutí je zamyslet se nad tématy jako jsou pohlaví, identita a rodina. Ale pro milovníky literatury tato kniha nabízí nezaměnitelný literární zážitek. Je to mistrovské dílo, které rozšiřuje hranice jazyka a umění vyprávění a neúnavně hledá nové formy vyjádření. Pro mě osobně je "Kniha krve" literárním zázrakem, který jsem v literatuře ještě nezažila. Děkuji nakladatelství Host za možnost seznámit se s touto knihou a poskytnutí výtisku k recenzi.