Kniha krve

Velmi specifické a neuchopitelné... Už jen předmluva od překladatelky ukazuje, že tato kniha rozhodně není nic obvyklého. Mně ale bohužel přináší (nebo to tak minimálně vypadá) hned tři věci, které u knih nevyhledávám a jsou pro mě těžko překročitelné: 1) Kniha o tom, že je psána kniha. To ve mě vyvolává nelibé pocity už od doby školních slohů... 2) Text který vypadá, že je psán proudem asociací, nikoli jako promyšlené, strukturované a průběžně upravované dílo. (Což je ale očividně jen pocit z textu, protože autor*ka měl*a knihu psát 10 let.) 3) Silné, zajímavé, originální momenty skoro zahlušené "banálním" životem. Obě části předchozí věty jsou samozřejmě brány z mého osobního pohledu, tady bych nerad generalizoval, každý prostě v knihách hledá něco jiného. Já jsem se trochu vzhledem k auře, která knihu obklopuje, obával přílišné ideologičnosti/"wokeičnosti", ale nic tohoto zabarvení mi nakonec nijak nevadilo. Vše bylo přirozenou součástí textu. Utlouklo mě naopak množství textu o vztazích, potížích i neshodách rodinných i vztahových. Kniha toho přitom nabízí mnoho... ...zajímavosti o jazyku, odlišnosti dialektů i stylů všude (nejen) po Švýcarsku a v tamní měnící se němčině. Se vším tím si navíc hraje autor*ka a ještě o to víc zajímavě rozvádí do češtiny překladatelka (neuvěřitelný kus práce). Nádherně dobře, hravě, přemýšlivě... Od formálního vyjadřování přes kombinování nářečí po vymyšlená slova. ...čarodějnictví napříč staletími v německy hovořících zemích. Léčitelství, halucinování (námel!), porodnictví, ženská práva, prostituce. Čtení o historii ženské části rodiny bylo pro mě asi tou nejzajímavější částí knihy. Mix Kladiva na čarodějnice, Žítkovských bohyní, Ranhojiče, moderního feminismu i sociálního románu. Výživné! ...a k tomu dětství a otázka vztahu k vlastnímu tělu, obecně tělesnost, sexualita, červený dub v různých významech i kontextech, moderní Švýcarsko a rasismus, traumata, vztahy, rodina... Jsem rád, že jsem knihu četl. I když stylem pro mě není. Přesto – drsné, nekompromisní i explicitní...

Kniha krve je provokativní tématem, formou i jazykem a i pro hodně tolerantní (nebo za tolerantní se považující) čtenáře je zkouškou odvahy. Ale právě to je na knize ve výsledku přitažlivé. Přes počáteční nedůvěru jsem byl překvapen tím, co autor*ka dokázal*a vytvořit. Překladatelce patří zvláštní ocenění za kreativní přístup k náročnému textu a lingvistické vysvětlení pro čtenáře.